Setkání oddílů Kadov 25.5. – 27.5. 2018

Jednou jsme při diskuzi s Jaromírem dostali poměrně bláznivý nápad, a to, že by bylo pěkné uspořádat nějaké setkání s cizími oddíly například z Budějovic a pojmout to ve velkém a pozvat je na naší suprovou základnu na Kadově. Slovo dalo slovo. Čin se dostal k činu a realizace poslední květnový víkend byla na světě.

Sešly se oddíly Čtveráci, Nová dvojka, Bušmeni, Mokrá stopa a Podskaláček. Celkově dorazilo na naší kadovskou základnu přes padesát dětí a dvacet vedoucích. A postarali se tak o největší dětskou akci v těchto prostorách za posledních pár let. Jaké to bylo z pohledu organizátora, nastíní následující řádky.

Pátek

Okolo deváté máme sraz s Jaromírem a nakládáme věci, které jsem převezl k nám domů už den předem. Jarda jako zručný matematik přesně a pečlivě dává věci do kufru, aby se vešly. Ono nacpat tam celty, pušky, míče, věci na hry, dvě kytary, spacáky a podobně je poměrně náročný úkol. Navíc ještě nabíráme Dana a Honzíka, kteří jsou zaházeni věcmi.

Na Kadov dorážíme po desáté hodině, je chladno a trošku prší. Vynášíme věci a pouštíme se do příprav. První je postavení jídelny, druhou akcí je zřízení latrín a zprovoznění horní umývárny. Musím tady před kluky smeknout ve čtyřech lidech za cca. tři hodiny jsme zvládli to co jindy na stavbě tábora trvá půl dne.

Po práci se ozval hlad, tudíž jsme se vydali do Kadova na sekanou a po svačině dali dohromady zbytek příprav. Dorazily i další instruktoři a pomohli připravit srub a další nutnosti. Čas pomalu nachýlil a my vyrazili autem do Strakonic na sraz.

Tady přiznám drobnou chybu, jelikož mi nedošlo, že strakonické vlakové nádraží je fázi rozkopanosti, a tak není možné, aby sem přijel autobus. Na druhou stranu tudy nejezdily žádná auta, a proto všichni účastníci jak děti, tak jejich doprovod mohli v klidu stát a neohrožovali je nervózní řidiči. Vlak s oddíly z Budějovic přijel kolem páté hodiny a celý chumel se následně přesunul na autobusové nádraží, kde nás vyzvednul autobus, který měl kvůli dopravní situaci lehké zpoždění.

Cesta proběhla v pořádku a příjemný slunečný podvečer uvítal celou tu masu lidí, která se blížila polní cestou k našemu kadovskému srubu. Následovalo ubytování a prohlídka základny. No a po ní už došlo na pomyslný startovní výstřel a Kadovské hry (tak jsme akci pojmenovali) začaly.

Nejdříve bylo nutné vytvořit pět týmů. Ty jsme rozdělili na základně drobných miniher. Vzniklo pět barevně odlišených družin, které si to mezi sebou rozdaly.

Hned první hra patřila k těm velmi zajímavým. Jaromír jí dal pracovní název Šamani. Týmy se rozdělily na několik skupinek, z nichž každá měla nějaký handicap například, že neviděla, nemluvila a podobně a na rychlost plnily všemožné úkoly. Ve svých rolích se střídaly, aby si každý vyzkoušel zač je toho loket.

Den pomalu pokročil více do tmy a po večeři přišel čas na noční hru. V ní nejdříve došlo ke sbírání světelných proužků, po té na luštění a běh podle pochodní a hledání svých instruktorů. Hra se vyvedla velmi dobře a vzala účastníkům docela dost sil, aby se jim více chtělo do spacáků, neboť okolo jedenácté byla vyhlášena večerka.

Sobota

Ráno nás přivítalo sluníčko a nastínilo, že den bude horký. Twigy připravil s pomocníky snídani a mlsné jazyky už okolo osmé pořádali sýrovou pomazánku. Po řádné hygieně už nebránilo nic v započetí programu. Dopolední blok jsme věnovali několika stanovištím, kde došlo na trénink táborových dovedností, ale i zručnosti závodníků. Jezdilo se na lodích, lezlo po překážkách, střílelo ze vzduchovek, uzlovalo se a zápolilo s vodou a trubkou s dírkami(kdo ví, pochopí). Dopoledne tak uběhlo velmi rychle a už se servíroval oběd. Ten připravil Twigy libový v podobě rajské omáčky.

Po vydatném jídle přišel čas na drobný výlet. Každý z týmů vyrazil na přibližně sedmi kilometrový pochod podle mapy. Během něj si musel hlídat své duše, které představovaly balónky, jež nesměly prasknout. Na trase rozdělávaly oheň, luštily šifry, hrály kouzelníka, hledaly svačinu a cvičily se v azimutovém běhu.

Návrat se díky dobrému a aktivnímu přístupu povedl okolo páté hodiny a tak mohla přijít ještě jedna hra. Byli jí pro nás známé výzvědy v táboře, které však měli svojí zvláštnost, že se nehledali čísla, ale indicie ke slovům, jež bylo třeba uhádnout.

Čas běžel jako splašený kůň, takže po večeři už zase přicházelo pomalu šero. Následoval táborák, jenž mezitím připravili myslím, že Koudy, Zbyšek a Dan. K němu si každý tým připravil scénku na dané téma. Některé divadelní kusy byly lepší, jiné horší, ale vzhledem k omezenému času za mě velmi, velmi dobrý výkon. Zahrálo se pár písniček, ale únava začala pracovat, a tak závěrečnou večerku zpívalo již prořídlé publikum. I to se následně odebralo do svých vigvamů, aby nabralo trošku sil na závěrečný nedělní den.

Neděle

No jak jinak, než že se tento den balilo. Přesto a i díky aktivitě a pomoci všech vedoucích se povedlo celou smečku dostat ze srubu včas a i následky po pobytu se povedlo uklidit zdařile. Stihly se proto ještě dvě hry.

První z nich byly medvídci. Klasická nakupovací hra, při níž děti kupují části medvídků, dávají je dohromady a prodávají je dle kurzu. Za celobarevného je více peněz. Za různobarevného je méně. Vyhrává ten, kdo vydělá nejvíce. Vše je ztíženo chytači a měnícím se kurzem za výkup. Letos jsme do hry zapojily papírové peníze místo tradičních kreditek. Sice nejdříve byly hlasy proti, ale dle mého mínění to dalo hře jiný šmrnc a u menších členů přece jen pocit papírových bankovek v ruce činil hodně.

Druhá hra měla ráz bojový. Z večer vyrobených papírových koulí si odebral každý tým střelivo a na svém vyznačeném kruhu (cca. 5x5) si rozházel víčka ve své barvě. Následovala bitva, při níž šlo hlavně o to nakrást v cizích územích co nejvíce soupeřovo víček, ale zároveň ubránit co nejvíce svých. Pohled na cca. 60 lidí házející po sobě koule v ostré vřavě byl jedinečný.

Bohužel víkend se neúprosně chýlil ke konci. Došlo na úklid, dražbu ztracených věcí a společnou fotku. Poté proběhlo vyhodnocení a předání cen. Autobus přijel tentokrát včas a zvolil i správnou trasu, takže mimo strakonické oddíly stihly odjezd domů dle plánu.

Zůstali jsme s Jaromírem, Danem a Honzíkem jako na začátku sami uprostřed tábořiště. Vzali poslední odpadky a vyrazili směr Strakonice. Víkendovka skončila. Přinesla hodně zábavy, dost zážitků a i pocit z dobře vykonané práce. Jestli se pustíme do něčeho podobného znova za rok, za dva roky nebo už ne, teď nevíme. Jsme ale hrozně rádi, že jsme našli odvahu a povedlo se tuhle šou zrealizovat. Díky všem účastníkům, že u toho byli.

Poděkování: Inu tady je nutnost poděkovat ještě tak nějak mimo pár lidem.

Twigymu za starost a o jídlo bez toho by to nešlo

Honzíkovi a Danovi za dřívější příjezd a aktivní pomoc

Pytlíkovi za pomoc při nákupech a dělaní řidiče

Klausovce za trpělivý doprovod při shánění všech věcí na hry

Adélce za lanové překážky

Smajlovi za dovoz lodí

Všem z instruktorů co dorazili, pomohli a byli celý víkend naprosto super, dík

Sepsal realizátor bláznivých nápadů Hromada lidí (to je přezdívka)