Tábor Kadov 2018
Tábor Kadov 2018
„Kdo si hraje, nezlobí.“ (odvěká lidová moudrost)
Naše táborové putování začalo na sklonku července a přehouplo se skoro do půlky srpna. Jednalo se o tři týdny nabité událostmi, na které dohlíželo příjemné slunečné počasí a lehce vypuštěný kadovský rybník. Vtěsnat všechno na řádky a proměnit netušené zážitky na písmena by nejspíš stálo obrovský stoh papírů a přiznejme si milý čtenáři, že by tě to na stém listu přestalo bavit. Proto si dopřej spíš výběr toho nejlepšího než pečlivé popisy každého dne. Myslím, že i tak to bude pěkné a veselé čtení. Tož hurá do toho.
Základním táborovým problémem bývá výběr tématu. I letos došlo někdy okolo Velikonoc k velké diskuzi a hlasování a vybráno bylo téma Pohádky a cestování po nich. S nápadem přišli naši mladí instruktoři, vlastně spíše instruktorky a přednesly ho tak nadšeně a směle, že získaly nejvíce hlasů a celé organizace etapové hry se ujaly. Téma přímo vybízelo k pěkným kostýmům a tak velmi brzy poté proběhla dražba postaviček. Někdo se stal Krtečkem, jiný Karkulkou, další Křemílkem nebo Rumcajsem. Pohádková sešlost byla opravdu pestrá. Jak ostatně dokazují fotky někde tady na stránkách. Postavičky byly rozdány, během června jsme nabraly přihlášky, udělaly přípravky a nic nebránilo k tomu, aby vše mohlo 23. 7 vypuknout.
Týden první (23.7-29.7)
Začalo se tradičně tím, že všechny účastníky vyzvednul ve Strakonicích autobus. Naložila se všechna potřebná a nepotřebná bagáž a jelo se. Vždycky mi při vykládání na návsi v Kadově odkud se věci dávají již na káry nebo si je vodáci nesou na svých zádech udivuje kolik se toho do autobusu dokáže vejít, protože když se všechny ty kufry, tašky, batohy a jiné nezbytné věci dají na jednu kopici je strašně, strašně moc velká. Letos tomu nebylo jinak, i když byla o malinko menší, neboť nám po pár letech stoupající tendence tentokrát počet táborníků lehce klesl. Přesněji řečeno se různě během tábora střídal, takže celkový počet nebyl tak malý ale aktuální v dané dny občas ano.
Po příjezdu hurá do tábora a ubytovat se. Posledních pár let máme nové stany od spřáteleného oddílu, takže už to není tak náročné jako dříve, kdy tu a tam se pod náporem návštěvy mnohý stan rozpadl. Teď to nehrozí, navíc kluci na přípravce vymysleli nový úchytný systém a tak i konstrukce s celtou držela velmi dobře. Stany před příjezdem dravé zvěře vypadají vždycky tak nějak hole a smutně, ale jak mile se v nich objeví všechny ty věci a krámy, co si sebou špunti přivezou, hned ožijí.
Po vybalení a prvním jídle dochází na tradiční dvojici her kouzelníka a motýli přesně v tomto neměnném pořadí. Je to klasika a i když se to párkrát provedlo tak nechceme tento zažitý stav měnit. Dle našeho názoru by to byla škoda. Pomalu si nám sedal táborový řád, kdy je třeba přeci jen tu smečku co přijela trošku řídit. Navíc nám vznikly i čtyři družiny letos pojmenované dle barev a to žlutá, zelená, červená a modrá. Každý tým obdržel čepičky a z domova si dovezl modré tričko a žluté kalhoty. Vznikla tak milá hromada malých večerníčků.
Po večeři v podání chutných párků následovala úvodní scénka sehraná vedoucími. Hrálo se při ní na kytaru, ale zároveň hlavní večerníček BB přečetl ve svém proslovu o co asi tak celé tři týdny půjde. Jednotlivé týmy pomáhaly pohádkovým postavám získávat předměty, které svojí děravou hlavou poztrácely. Šlo například o Machovo sluchátko, Robátkovo pušku nebo Krtkovo lopatičku. Kde jednotlivé předměty naleznou, se dozvídaly družiny ze zpráv, které rozdával večerníček tu odpoledne tu večer. Prostě podle toho jak potřeboval. V zašifrovaných zprávách se následně naši malí vodáci zjišťovali čas a místo, kde předměty budou. Kromě toho náš etapový tým vyrobil úžasnou stíratelnou mapu, něco jako velký los. Družiny políčka stíraly a chodily po nich a objevovaly různé záludnosti a nástrahy.
První den tak nějak skončil první večerkou a tábor se pomalu rozjel. Následovaly dny další. Hned ten první vyzkoušel zručnost a rovněž i ukecanost našich členů. Nejdříve museli vyrobit knihovničku a odpoledne získat ve vesnici za hřebík tu nejlepší věc. Nutno dodat, že všechno bylo ještě vylepšené tím, že instruktoři byli přivázání vzájemně k družinám a tudíž jim mohli se snažit pomáhat.
Ve čtvrtek nás čekala poměrně zajímavá akce a to puťák. Připravil ho Krteček, i když nejdřív dětem nadělil potopu a pak až je vyhnal směrem do krajiny. V potopě jde o to, že se každý musí sbalit všechno co má dát si to do kufrů a přesunout se. Inu nedělá to nikomu příliš radosti, ale hra je hra. Jejím úkolem je vyzkoušet jak si rychle dokáží naši členové zabalit a mít ve věcech pořádek. No nakonec to prostě zvládli. A hned potom je čekal další pro některé neřešitelný úkol sbalit se na puťák. Dát si tedy do batohu spacák, karimatku, pláštěnku a vyrazit. Krtek na ně byl hodný. Nechal jim věci odvézt svým vozem, ale na oplátku chtěl, aby mu družiny ušily kalhotky. To měly urobit na základě věcí, jež si musely vyzvednout na místech označených na mapě. A přišel poměrně velký problém, a to orientace v mapě, velké to dilema, velký to oříšek. Dvě z družin to zvládly celkem hravě. Další dvě však naprosto selhaly a celou trasu šly o několik hodin déle. Bylo jasné, že se musí polepšit, jinak při další hře už by se vrátit vůbec nemusely. J
Krtek vybral na spaní moc pěkné místo s remízkem a krásnou loukou. Na ní se vytvořila čtyři ohniště a započalo se s přípravou guláše. Každý tým vařil vlastní. Šlo jim to docela i dobře, i když jako velmi marná se ukázala kreativita tvoření závěsu na kotlík. Jeden z týmů využil dobrého umístění ohniště mezi kameny, ostatní měly však smůlu. Nejhorší možnost zvolili modří, kteří po celou dobu svůj kotlík drželi nad ohněm v rukou. Prostě to tábornictví do našich vodáků musíme ještě trošku nacpat.
Po vlastnoručně vytvořené večeři následoval malý ohýnek a hraní na kytaru, což jsme si s Maruškou a Natálkou moc užili. Hráli jsme jen po paměti, což má vždy své kouzlo. Mezitím se připravila noční hra s lampiony přání. Družiny obíhaly trasu a na konci pomocí svíčky donutily lampión k letu. Moudrý Krtek však nenechal plavidlo odlétnout, ale měl ho přivázané na tenkém provázku, aby se nic nestalo. Balóny se tedy jen zvedly a zůstaly chvíli nehnutě ve vzduchu v pozadí noční oblohy tvořily nádherný obraz. Tím skončil puťákový den. Všichni jsme se zavrtali do spacáků a užívali si teplou noc pod širou oblohou.
Ráno nás sluníčko nechalo spát do sedmi hodin a už začalo hřát. Na nic se nečekalo a začalo se s balením. Až po něm dostaly naše žaludky trošku té poživatiny, aby vydržely cestu zpět. Čekalo nás přibližně deset kilometrů túry v plné polní. Inu nic co by zdatný vodák nevydržel, a tak jsme se zakousli a vyrazili. Postupně se začalo slunce přitápět pod kotlem. Hřálo a hřálo a my se trošku potili a pak i hodně potili. No ale nakonec jsme to zvládli a došlo i na krátkou zastávku v krámu v Kadově. Takže spokojení museli být úplně všichni.
Odpoledne došlo k přesunu našich pozic do hájemství jiného tábora tedy k hřbitovákům. Tradiční tmelení mělo opět sportovní podstatu. Takže hrál se fotbal, hrála se přehazovaná v různých věkových kategoriích. O vítěze úplně nešlo spíš o milé setkání, vykřičení hlasivek při pokřicích a zařvaní si gól.
První týden dorazil do víkendu. Nejdřív první sobota, která má vždy své náležitosti. První z nich je, že se koná táborák a je třeba ho zhmotnit. Tudíž dva až deset lidí těžce dře za srubem a z výběru dřeva skládá tu větší tu menší ohníček. No letos byl spíše větší. Autorem si myslím byl Wořech a Drak a jednalo se o věž vskutku velikánskou. Jen nanosit do ní chrastí zabralo hodinu. Během dne držel otěže pevně v rukou Koudy. Ten přišel s jednou více neokoukanou hrou, kdy dal dětem na velké klády přidělat houbičky a oni potom po družinách stále se držíce klády musely hledat příšerky a dělat na nich tečky právě svým velkým obřím štětcem.
Večer se zapálil táborák, rozehrály kytary, proběhly scénky. Zdálo by se, že vše tradičně. Avšak opak je trošku pravdou, protože scénky byly letos opravdu skvělé, táborák dvakrát tak vysoký a i hudební doprovod se docela činil a přehrál poměrně dost svých hitů s poměrně malým množství chyb. Prostě letos ten táborák stál rozhodně za to.
No a nadešla neděle. Den, o kterém se toho moc napsat nedá. Snad jen, že se po časové odmlce zopakovala a postavila skluzavka. Šlo o to, že na staré matrace se dal igelit, na něj se stříkala voda a ještě se to vylepšilo všechno tekutým mýdlem. Dohromady s tím, že vše bylo trošku z kopce, se vytvořila zábavná atrakce na ježdění v plavkách v horkém dni. Bavilo nás to velmi, takže jsme jí letos hned neuklidili, ale klouzali jsme se na ní vlastně od té doby celý tábor.
Týden druhý (30.7 – 5.8)
„Jedno tempo, druhé tempo. Kéž by všude nebylo dno“
Po rozjezdovém prvním týdnu přišel na řadu ten druhý. Ten kdy se to všechno může řádně rozjet, protože táborníci už jsou zvyklí, ví, co a jak a tudíž se může v programu trošku a nepatrně přitvrdit. Hned první den s tím začali BB a Pájka ve svém programu. Připravili si totiž akční odpoledne, které vyvrcholilo tradiční hrou karanténou. Tedy naši vodáci museli v časovém limitu do vymezeného území donést vše potřebné na spánek a vaření a po uplynutí onoho limitu už se nesměli z území vůbec pohnout a vše museli vydržet už jen v něm. Při téhle hře se nám docela dobře tuží družiny, protože celá skupina musí vydržet na malém prostoru a není jednoduše kam utéct.
Po této zkoušce výdrže nadešel den ryze sportovní, jelikož v úterý pod taktovkou včelky Máji dorazily do našeho tábořiště turnaje. Inu byl to den náročný neboť sluníčko opět vysvitlo v plné síle a některé zápasy tak vzaly našim malým vodákům velké množství síly. Přesto bojovali statečně jak v ringu, fotbalu nebo vybíjené. Nasazení bylo velké a dokonce se podařilo poměrně zdatně plnit i časový harmonogram, tudíž very, very dobře.
Zmíněné počasí nám dělalo trošku problém s koupáním. Náš rybník byl sice nejhezčí v okolí, protože ho nezanesl nános zeleného bordelu, nenašli jste v něm kupu ryb plavajících hlavou vzhůru ani v něm nebylo tolik bahna jako jinde, ale přesto vytrvalé sucho mu bralo to nejdůležitější tedy vodu. V součtu s tím, že letos nebyl na začátku tábora příliš naplněný se jeho hladina snižovala a snižovala, a když u mola byla hloubka pro ty nejmenší již po pás věděli jsme, že je něco špatně. Kombinovali jsme tedy koupání se sprchou, kam směřovala voda z vrtu. Tím se mohli špunti jednak koupat, jednak i osvěžit, ale na pořádné plavání to jednoduše nebylo. V hlavě nám proto vznikl nápad zkusit vyzkoušet bazén v Blatné. Tam mají venkovní areál. Báli jsme se trošku, že tam bude celé okolí, avšak nakonec to nebylo tak hrozné. V pátek jsme tedy po obědě vzali batůžky, sbalili pár věcí a hurá na autobus do vesnice. Celkové nás šlo okolo čtyřiceti. Zaplnili jsme úspěšně většinu přepravního prostředku a když ve Vrbě dorazil další tábor začal se autobus stávat velmi těsný. V Blatné nás neohroženě vedla Motyka, protože zde má svůj rajón díky přítomnosti celé řady příbuzných. V Blatné je to totiž samá motyčka, rýč nebo lopata. Dovedla nás k areálu a po krátké diskuzi s paní pokladní se už naše hordy valily vstupní branou. Po převlečení se muselo projít dezinfekčním brouzdalištěm, prostě projít pod sprchou se studenou vodou a tady si myslím dostaly na frak všechny filtry koupaliště. Ne že bychom se na táboře nemyli to rozhodně ne. Máme dokonce pravidelné velké mytí, ale prostě ta táborová patina po čtrnácti dnech se projeví a teď šla přívalem čisté a chlorované vody dolů. Prošli jsme sprchou a začali blbnout v bazénu a na skluzavce. Vyzkoušeli taky místní stánek s malinovkou. Prostě všechno jsme vyzkoušeli až do dna. Po dvou hodinách celý čistí jsme vyrazili ještě do města. Jasně malí vodáci přece museli dostat možnost zbavit se kapesného, a tak rázem podnikli výpravu do obchodů za sladkým, kyselým nebo slaným. Zpáteční cesta proběhla zdárně a v táboře už nás čekal Twigy se smažáky. No prostě to byl krásný den. Ňám, ňám. Cák, cák.
Sobota nám přinesla opět pěkné počasí, takže proč ho nevyužít. I když první hra patřila mezi tvořivé a donutila každou družina připravit si herbář příšer. Fantazie našich členů byla velká a mi za to byli rádi. Po obědě nastal čas výuky. Zjistili jsme totiž, že naši vodáci přece jen trošku plavou v morseovce, v uzlech a v orientaci. Došlo tedy ke snaze dostat do nich aspoň trošku těchto znalostí a pokusit se, aby aspoň polovina z toho zůstala v šedé kúře mozkové našich členů. No půlka to nakonec nebyla ale něco přeci jen. Závěr dne zajistila vodní taškařice pod taktovkou Natálky v podobě přehazování vody.
No a než by jeden řekl švec. Dospěl druhý týden ke svému konci a zase přitančila neděle. Opět se stalo, že se povedlo zprovoznit skluzavku, takže o vodní zábavu nebyla nouze a jezdilo se na ní dopoledne i odpoledne. Večer proběhla v letní atmosféře noční stezka odvahy. Tentokrát se nám nestalo to co v jiných letech, že jsme se kryli se stezkou s jiným táborem, takže vše proběhlo v pořádku. Členové byli převezeni, ušli zdárně celou trasu a dokázali, že se nebojí. I když někteří tedy spíš dokázali, že umí uběhnout cca. pět set metrů v rekordním čase a jiní, že nádherně nahlas zpívají, ale což. Zvládli to tak i tak.
Týden třetí (6.8 – 11.8)
„Ve zdravém těle, zdravý duch. Ideál řecké tradice“
Tak a nadešla poslední třetina. Přišel vlastně takový finiš. Poslední týden tábora. Ten má pevně danou skladbu a už není moc místa pro inovace a stejně tak ani moc času například po večerech robit vlnky a tábornické dovednosti. Vše odstartovala pondělní olympiáda, která nás vrátila trošku z pohádky do Řecka dávného a antického. Nejspíš ale i staří heléni znali nějakou tu pohádku. Měli nějakého toho Rumcajse, Rákosnička nebo Krtečka.
Tentokrát dostal olympijský den na starost Jäger a ujmul se toho skvěle. Nejdřív sehnal všemožné jazykové mutace olympijského slibu a následně donutil jednotlivé vedoucí, aby se zdokonalili ve francouzštině, ruštině, bangladéštině a podobně. Každý se úkolu zhostil se ctí a někteří dokonce svojí zvukovou produkci doplnili i o vkusné kostýmy.
Samotné sportovní dopoledne v různých disciplínách probíhalo s nasazením a nadšením. Díky přece jen menšímu počtu závodníků se dařilo i hospodařit s časem, a tak k obědu bylo odzávoděno a čekalo se už jen na statistické centrum, které psalo výsledky a diplomy.
Po poledním klidu již začal Jäger dávat jednu hru za druhou. Nejdřív došlo na pašeráky. Kdy jednotlivé družiny přenášely kovové plíšky přes les k celnici, kde je celníci kontrolovali v řádu deseti vteřin, museli přijít na to, kde že plíšek je. Pokud se jim to nepodařilo, mohli pašeráci svůj lup přenést k sobě do úkrytu. Vynalézavost našich členů byla poměrně velká i přes některá herní omezení, jakože nesměli strkat plíšky do pusy nebo spodního prádla přenesli nutnou dávku cenností. Poté došlo ještě ke dvěma hrám, v podobě živého člověče a podávání vody. Den zakončilo slavnostní vyhlášení olympiády. Zjistili jsme také, že den se neúprosně krátí, protože poslední diplomy se předávaly už skoro za tmy.
Následující den měl dvě roviny. Jednu herní s dětma a pro děti a druhou pracovní s vedoucími a stromy. V té herní se přihlásila ke slovu poměrně klasická hra s názvem pošty, kterou přitáhl do oddílu jeden nejmenovaný člen píšící tyto řádky. Přenášením balíků, dopisů a jiného materiálu se dalo vzpomenout na éru, kdy pošta hrála skutečně prim. Myslím, že celkový objem přenesených písemností patřil k nejvyšším za poslední roky České pošty. Po poledním klidu už mám herní maraton poměrně rozmazaný, ale vím jisto jistě, že došlo na krátký exkurz do tajů zdravovědy a následně se naši malí členové maskovali a snažili přesvědčit bystré vedoucí, že pod pláštěnkou se schovává někdo jiný než by se mohlo zdát.
No a teď zpět k té pracovní záležitosti. Vedoucí, dřevo, pot a únava zde hrály velkou roli. Během roku se povedlo pořídit poměrně velké množství dřeva a to se pomocí valníku navozilo k novému srubu. Protože byl, ale přes zimu nejspíš shnilo a zároveň protože klády bránily průchodu a asi i proto že to nevypadalo příliš hezky, rozhodli jsme se vše přeskládat a udělat pěknou kopičku dřeva. Přibližně deset statečných vedoucích nastoupilo v úterý ve tři hodiny do dřevníku a začalo jako mravenečkové chodit s klacíky. Někdo nesl malou větev, jiný kládu, někdo mega kmen. Chodilo se sem a tam. Nálada byla tichá. Únavu jste cítili z každého kroku. Z počátku ani hromada neubývala, ale najednou začala. Zmizela jí půlka, dvě třetiny a pak celá. To bylo radosti. Ruce nás bolely, nohy nás bolely, naše oblečení by šlo ždímat, ale práce byla dokonána. Teď máme dřevo srovnané a dokonce i přikryté linem. Snad nám ho nikdo jak bývá tradicí, ve zdejších končinách neodveze. Tímto děkuji všem rukou za pomoc.
Pracovně herní úterý nabralo směr konec a už se rýsovala středa v režii mistra Pytlíka. Ten měl teda letos převlek Rumcajse a k tomu i Manku, jen toho Cipíska nenašel za celý tábor. Pytlík si připravil ohnivou hru s rozděláváním a hašením ohnišť. K tomu přidal po obědě hru vodní v lodích na obchodní téma, čím rozplesal srdce obchodně nadaných členů družin. Vžili se to víru trhu opravdu nadšeně a převáželi a převáželi.
Středa je i dnem, který vedoucí, tedy někteří nemají úplně rádi. On přijde totiž večer, kapitanát a následně porada. No a při ní se dozví, že čtvrtek je dnem pokladním. Jedná se o velkou hru s šiframi. No a ty šifry musí někdo zašifrovat, zkontrolovat, nastříhat, nalepit a podobně. Vše probíhá jako velká manufaktura. Na stůl se vysypou propisky a papíry. Rozdají se zprávy. Vymýšlí se šifry a kontrolují se. Nutno je pak vše rozkopírovat a zapytlíkovat dle počtu družin. I letos zažil srub tři hodinky intenzivní činnosti a okolo půl druhé ráno bylo vše připraveno.
Start pokladu nadešel poměrně brzy. Nechali jsme naše malé vodáky nasnídat, uklidit si stany a nastoupit si. No a právě při nástupu začala včelka Mája pískat z brány. Její zpráva byla krátká, ale pískaná morseovka dělá našim členům velké ale opravdu velké potíže, a tak pískala a pískala, až se málem upískala. Družiny bojovaly, avšak zadařilo se jim nakonec všem a doběhly na pláž u rybníka, kde si z víček seskládaly, kam mají běžet a co vzít sebou. Bohužel nečetli pozorně, a tak krátce po odběhnutí se vraceli pro pohádkové předměty, které musely mít sebou. První šifry je zavedly do Kadova a na místní poště obdržely pohádkový telegram. Ten je vyslal dál, k Čertovo náramkům a Slatině. Ve Slatině si musely přivolat kouzelný vůz a ten je provezl nebezpečnou cestou do Dobrotic. Počasí bylo opět velmi slunečné, a tak jsme na trasu umístili hodně zásob vody. Další trasa vedla Újezdem u Chanovic a přes Chanovice ke křížku u lesa a dál do tábora. Tam se nacházel doslova zakopaný poklad. Jelikož ani jeden tým neměl Krtkovo lopatičku, musel vzít za vděk táborovými nástroji, plivnout do dlaní a svojí kořist si vykopat. Normálně nerad píšu pořadí, ale tentokrát udělám čestnou výjimku Harryho družině. Ten s Aničkou vytvořil skvělý tandem a makali jako správně namazaný stroj, luštili rovněž suprově a první místo si vybojovali s minimálně hodinovým předstihem. Takže čapka večerníčka zde letí po zásluze dolů. Poslední družina dobíhala až hodně za šera přesto pokladové klání zvládly v podstatě všechny týmy. Konec programu to však neznamenalo, protože Zuzka zvládla obřad 3 orlích per, a tak ještě na kouzelníkovi proběhl slavnostní obřad.
Netuším proč, ale vždycky poslední den tábora, kdy je odpoledne vyhlašování tak prší a ač celý tábor počasí drželo ochranou sluneční ruku tak ani letos se tento den neobešel bez deště a snížení teploty. Nevadilo nám to a zavřeli, jsme se v rámci giga her nejdřív do srubu. Tam jsme vyzkoušeli suprovou stavebnici, která se pořídila v rámci dotací. Stavěli jsme z ní domino a také největší věž. Vše se podle mě podařilo. Potom jsme hráli trošku drsnější hru s novými matracemi a koulovou přehazovací bitvu. Počasí mezitím zahnalo déšť a přišly na řadu klasické evergreeny jako přenášení vody pusou, závody na kolci, závod hadů nebo přeřvávání.
Čas nešel zastavit. V kuchyni se činili a kromě večeře zvládli dát dohromady 7 dortů. Vyhlášení se blížilo. Ještě předtím ale došlo na trochu romantiky a proběhly táborové svatby. Nevím přesně kdo, s kým uzavřel táborový sňatek, ale pěkně vyzdobená nová jídelna, připravený a dojemný projev konferenciéra Dana přidaly další kamínek do skládačky Kadov 2018.
Po svatbách už nadešlo vyhodnocení. Nepíši sem nikdy přesné pořadí, protože ho nemám po ruce, ale vyhlásili jsme umístění jednak družin, jednak jednotlivců. Předali se i pěkné ceny, jež zajistila a vybrala Prdka. No a taky se rozdaly dorty. Tady bych ocenil tematické upečení dortů do kotlíků. Normálně v nich najdete guláš nebo rizoto, ale tentokrát vněm byl čoko banán, smetanový s ovocem nebo kávový. Jasně dorty si můžete nechat někde udělat, ale pokud máte bandu šikovných kuchtiček, co ví jak na to. Tak prostě dorty táborové jsou lepší a hlavně originálnější, než to co byste někde koupili.
Poslední den nám odezněl a už přišla na řadu tma a táborák. Tentokrát byl o trochu nižší. Scénky obstaraly týmy z giga her a i my s Jaromírem jsme přidali ruku k dílu, i když tentokrát paměť trošku selhala. Je třeba však ocenit obě soutěžní scénky. Byly jednak dlouhé, jednak suprově vymyšlené a k tomu i vtipné, jak dokazovaly salvy smíchu. Poté ještě Harryho pasovala Brm na nového instruktora a náplň závěrečného táboráku spěla ke konci. Drnkali jsme do kytar ve složení já, Jaromír, Máňa a Naty a domnívám se, že se nám daří dosáhnout něčeho jako sehrání, což je bomba. Přehráli jsme, co šlo a najednou koukáme, že je půl jedné. Takže poslední večerka odzpívaná v kruhu kamarádů a do spacáků. Nějak se mi tu poslední noc nikde nechce spát, protože vím, že přijde konec a stalo se to i letos. V sobotu po desáté začali naši členové odjíždět a naše instruktorská horda zůstala před polednem již sama. Započali úklidy jak věcí v táboře tak okolo a odpoledne jsme se krásně natáhli na pláži u rybníka a hodnotili, jaké to letos bylo. No jako vždy bezvadné a snad příští rok budeme v nastavené laťce pokračovat. Letošnímu táboru třikrát ahoj, ahoj, ahoj!!!
Poděkování aneb slova chvály
1) Nutnosti každého tábora je strava bez ní to nejde. Máme zkušeného oddílového kuchaře Twigyho, ale přece jen má pracovní povinnosti a nemá čas po celý tábor. Většinou ho zaskakovala Brm s Adélkou, ale letos jim to nevyšlo. Hledalo se náhradní řešení a našli jsme ho v našich instruktorkách Motyce, BB, Číže, Pájce a dalších (nerad bych na někoho zapomněl). Dokázat uvařit pro celý tábor a zmáknout fyzicky kuchyni je náročné a holky to zvládly zdařile a chutně, že by zasloužily řád zlaté vařečky tudíž kuchařské čepice dolu.
2) Etapová hra je poměrně těžké řemeslo. Provázat hry, náplň tábora a další chce trochu zkušeností a trochu umu a to zvládly letos holky pod vedením Natálky dokonale, takže se mají od čeho odpíchnout do dalších let.
3) Každý rok je fajn, když se na táboře něco postaví, uklidí a zkrášlí. Letos se nám povedlo zkrásnit dřevník a vyházet všechny shnilé a roky valící se stromy a udělat v něm opravdu pořádek. Pauzovo pila v tom hrála velkou roli, ale i chrbáty dalších chlapců například Honzíka, Míry nebo Dana. Mrazák máme v jednom baráku v Kadově. Byl v jedné ne úplně vzhledné místnosti, ale troška vody, skládání a práce a už to můžeme tvrdit, že náš mrazák je vlastně v obývacím pokoji. Šlo by mluvit i o dalších činnostech například našeho oddílového technika Draka, ale nechceme, aby zpychnul, takže to necháme v této verzi.
No a ještě pluska a mínuska neb co se líbilo a co třeba tolik ne
Mínuska
1) Inu menší počet dětí než minulé tři tábory (dáno především ne celkovým počtem nahlášených ale jejich různou délkou pobytu)
2) Malá aktivita v plnění táborových vlnek, vlastně dá se říci žádná aktivita.
3) Psaní kroniky
4) Závěsy na kotlíky
Pluska
1) Pěkné scénky u táboráku
2) Dobře zvládnutý poklad, přesněji řečeno doběhnutý vlastně všemi týmy
3) Zajímavé kapitanáty
4) Chování členů k sobě, hlavně těch starších k mladším
5) Zuzky splnění 3 orlích per
6) Táborová vodní skluzavka
Napsal táborový Křemílek Hromada lidí (to je přezdívka)