Kronika - Milavy 2.-5.5.2013

Zápis dvacátý druhý...

FOTO

Milavy - aneb zpátky ke kořenům správného táborníka (2.5 - 5.5.2013)

Na jedné z našich porad na začátku roku (ano, věř milý návštěvníku a čtenáři těchto řádků, i tak malý oddíl musí konat porady a na nich se radit, hádat, konzultovat, co bude náplní jeho činnosti a jak bude následující půlrok probíhat).

Tak tedy znovu, na jedné z našich porad na začátku roku padl názor, že by bylo dobré udělat nějakou více tábornickou akci, kde si budou děti vařit sami, spát se bude maximálně v chatkách, nejlépe na karimatkách a hlavně děti se budou muset o sebe, samozřejmě pod odborným dohledem, postarat samy.

Slovo dalo slovo, a i když z počátečního nadšení z řad vedoucích, došlo k jemnému vyšumění, tak se akce nakonec uskutečnila. Vybrali jsme místo, které je dosažitelné blízko, a to kemp Milavy vzdálený necelých 13 Km od Strakonic. Zde jsme pak bydleli v dřevěných chatkách. Jelikož šlo o akci náročnější, omezili jsme jí věkovou hranicí 10 let a výše.

Čtvrtek

Nakonec se nás tedy na nádraží u vlaku sešla necelá třicítka, která se měla vydat směr návrat ke kořenům. Každý měl povinnost sbalit se na celou akci do jedné krosny a tu dokázat donést z nádraží do kempu a obráceně bez cizí pomoci. Některé zavazadla našich táborníků sice vzbuzovali podezření, že nepůjdou unést, ale všem se nakonec své věci do kempu podařilo dopravit.

Zde nás už čekala paní Charvátová, která nás mile ubytovala, přivítala a předala chatky. Pak byl již poněkud volnější program. Počasí drželo, ale slibované přeháňky předvídaly šedivé mraky, které visely ve vzduchu. S vědomím, že na čerstvém vzduchu se dobře spí, usnuli jsme vcelku brzy klidným spánkem.

Pátek

Ráno nás probudil bohužel déšť, který se vytrvale snášel směr zem. Nejednalo se o lijavec obrovských rozměrů, ale nepatřilo to k ničemu příjemnému. Úkol pro dopoledne byl jasný, připravit si ohniště, vyrobit závěsy a začít vařit oběd. Podávat se měly na ohni uvařené špagety s omáčkou a sýrem.

Vytvořili jsme čtyři skupiny a každá bojovala za sebe i za své vedoucí, kteří k nim byli přidáni. Postupně vznikly čtyři závěsy na kotlíky, začalo se čoudit z mokrých klacků a březová kůra sehrála důležitou roli. Plamínky nakonec vzplály a všem se podařilo udržet oheň. Do kotlíků se přidala voda, když vařila, tak se do ní nasypaly špagety. Na plynových vařičích se pak jiní členové týmu pustili do přípravy omáčky, další pak strouhali sýr.

Ač nemám špagety rád, musím uznat, že se všem moc povedly. Navíc nedošlo skoro k žádným zbytkům. Inu v přírodě šmakuje každému.

Odpoledne se pak naše výprava vydala na zmrzlinu do Sedlice. Měli jsme štěstí, přestalo pršet, navíc zmrzlina měla otevřeno. Zkrátka vydařené odpoledne.

Večer se pak podával sekaninový burger alá Twigy, který zdařile zasytil všechny hladové krky. Po náročném dni jsme složili své unavené tělní konstrukce do spacáků a čerpali síly na další tábornický den. (poznámka redakce: večeře byla myšlená spíše stylem //sekaná v housce// resp. „jednu s krémskou“ alá SPŠ Volyně)

Sobota

Ráno po vydatné snídani se vydal pokyn k balení. Čekal nás totiž relativně delší pochod směr pevnost dávných kovbojů a indiánů. Cesta k ní byla dlouhá okolo deseti kilometrů. Počasí nám začalo přát a taky i chvílemi vysvitlo slunko a hřálo nás a objevovali se první opálené tváře.

V pevnosti nás čekal místní šerif a celou nás jí provedl. Ukázal nám jejich bájné koně, stejně tak výrobnu luků a jiných zbraní. Seznámil nás se základními informacemi o indiánech, a pak jsme si mohli za mírný peníz vyzkoušet různé dovednosti. Mezi nimi se vyskytoval hod nožem, střelba lukem, práskání bičem, jízda na koni a další.

Dalo by se tam strávit i více času, ale my museli myslet ještě na cestu domů. Ta díky stoupající teplotě byla i poněkud náročná a mnohým z nás vyschlo v hrdle dokonce tak, že se museli tu a tam osvěžit.

Po návratu k chatkám nastala příprava večeře. Bohužel kemp už začínali obývat četní domorodci, a tak se naše vařící čety musely uskromnit. Přesto jim to nevadilo a podařilo se jim vytvořit velmi chutné brambory s lunchmeatem, k tomu hořčice, okurka, prostě lábuž.

Večer bylo volno a rada starších měla poradu o tom, co že bude za téma na tábor. Nechám stranou zákulisní spory, taktiku a vyjednávání, stejně tak i průběh jednání. Jen bych snad poznamenal, že možná ani netušíš milý čtenáři, jak pečlivě a neúnavně je téma na tábor vybíráno a snad to pak zpětně i ty více oceníš.

Během jednání zašlo slunko a my, jelikož jsme došli k zdárnému konci výběru tématu, se vydali spát.

Neděle

Balící den bohužel nevybočil z nějaké tradice. Osobně nemám neděle rád a chtěl bych je mít co nejkratší. Protože prostě ať už tak nebo tak, akce končí a nedá se s tím nic dělat. V podstatě je jedno, zda by končila ráno či odpoledne. Musí se sbalit věci, sklidit obytné prostory, vynést koše a další.

Pozitivum snad bylo pěkné počasí, které umožnilo se vyblbnout v různých míčových a dalších hrách. Konec se však neúprosně nachýlil. Takže hurá směr vlak a domů, zase do městské reality. Zajímavě pojatá akce skončila a myslím, že se setkala s úspěchem. Což by mohlo vzbudit zdání brzkého opakování a navázání.

Táborník s ohořelým obočím Hr. lidí sepsal uhlíkem na list javoru tyto řádky