Kronika - Voda Otava 4.-6.7.2013

Zápis dvacátý pátý...

FOTO

Voda Otava 4.7.-6.7. 2013

Jak již z názvu našeho oddílu poznat jest, patříme mezi kroužky vodácké, tedy ty co mají rádi vodu, lodě, pádla a další vylomeniny s vodní tématikou. Po hříchu však zcela výjimečně jezdíme nějakou řeku. Přesněji řečeno jednou do roka, ale za to povětšinou na vícero dní, nikoliv jen na víkend. I letos se tomu tak stalo, a tak se naše neohrožená družina rozhodla brázdit vlny řeky Otavy, a to s výjezdem z města Horažďovic a výstupním místem až za našimi rodnými Strakonicemi, kam se naše zraky již dlouho nepodívaly.

Celou akci dostal na starosti připravit mladý, ale nadějný náš vedoucí, budoucí a současný elektrikář, jeden z mála co již pilně pracuje Jackee a kterému jest třeba vzdát holt již z počátku. Nevím přesně, kdo a jak moc mu pomáhal, ale z hlediska celku se mu povedlo vše připravit a zajistit, a proto klobouk dolů. Ono není jen tak připravit vodu. Vymyslet jídlo, sehnat auta. Samotná voda vypadá jako pohodička, ale pokud by jí někdo nepřipravil a nenaplánoval. Stalo by se, že tu by nebyla svačina, jindy by nedošlo na večeři, či by v kempu najednou chyběly stany a podobně. Navíc se jedná o funkci nevděčnou. Pokud se něco povede, nikdo si toho nevšimne, pokud se stane opak, můžete počítat s mísou připomínek a vtipných poznámek.

A teď k vodě, inu báječné vodě, protože vyšlo vše. Základ, což jest počasí, sice občas vystrčil nějakou tu kapku a zadul silným větrem, ale držel v podstatě vysoký letní standart, zcela vhodný pro vodu. Nebyla tedy nouze o vodní bitvy a cvakání lodí. Nikomu to však nevadilo, jelikož hned se všechno mokré usušilo a mohlo se bitkařit zvesela na novo. Přenášení jezů sice bylo náročné (Přenést přes deset plastových lodí, prostě bude náročné kdykoliv), ale vždy se to nějak zvládlo a hlavně se nikomu nic ani zdánlivě nestalo a to je hlavní a přispějete to též k poklidnému prožití celé vody.

Když už jsme tu jednou děkovali, tak snad ještě utrousím pochvalnou zmínku k provianťákovi a kuchaři Twigymu, neboť od něj putovali každý den naším směrem četné laskominy a pochutiny. My tak nemuseli začínat po náročném dni, hned zvesela vařit a čekat ještě třeba hodinku nebo dvě na výsledný výtvor, ale povětšinou jsme si hned nacpali žaludky, anebo jen chvilku počkali na ohřátí a už jsme se mohli futrovat. Plný žaludek a doplnění energie taky přispívá k zdárnému splouvání, a proto třikrát hurá Twigymu.

Vypisovat den po dni průběh cesty, my přijde skoro až zbytečné. Kdo byl, ten ví, kdo nebyl, tak prohloupil a třeba vyrazí za rok, aby měl do své torny zážitků nové přírůstky. Každopádně voda k našemu oddílu patří, patřila a domnívám se, že i nadále patřit bude. Snad jen bychom se příště podívali i někam jinam než na nám známou Otavu. Možností je mnoho, ať již Labe s parníky, Vltava s mořem turistů, Berounka s Karlštejnem a Amerikou, Sázava s pověstným klášterem, Lužnice, kde nelze poznat směr toku řeky, Ohře, na jejímž rameni se tyčí hrad Loket a třeba existují i další dosud neprobádané. Uvidíme, kam nás vodácký vítr za rok zavane.

Kormidelník na volné noze Hromada lidí (jedná se o přezdívku) :-)