Kronika - Zálesí (záhada hlavolamu) 22.-24.2.2013

Zápis osmnáctý...

FOTO

Zálesí - Záhada hlavolamu

Tak zase po nějaké době došel čas k tomu, že se náš oddíl vypravil na víkendovou akci. Nevím čím to je, ale na rozdíl od akcí jednodenních nás jelo mnohem více a to se nakonec šest lidí odhlásilo těsně před akcí. Celkové počty tedy byly 20 dětí a k tomu 15 vedoucích, tedy slušná skupinka na budovu jakou je bývalá škola na Zálesí. Tam nás totiž o víkendu zavezli automobilové vozy, abychom zde strávili víkend na téma Hledání ježka v kleci. Prožili dobrodružství Rychlých šípů a objasnili si jejich příběhy, které určitě dokážou stále mnohé nabídnout, i když bojovat s americkou vymletou produkcí je těžké.

Pátek

Po obvyklém příjezdu na místo okolo páté hodiny, došlo k rozdělení do pokojů. Nakonec se celá grupa dětí vešla do velkého pokoje. Vedoucí zabrali malý pokoj. Po krátké aklimatizaci došlo k první aktivitě, aneb lovení bobříků. Zde měli naši mladí plantážníci za úkol lovit bobříky různého druhu, například mlčení, signalizace, topoznaček a dalšího. Veskrze mohli využít znalosti získané na schůzkách, ale jak moc se jim to dařilo, těžko říct. Takže třeba začnou někteří jedinci více dávati pozor při výuce šifer, uzlů a dalšího.

Po bobřících následoval začátek filmu Záhada hlavolamu. Ten měl navodit atmosféru a připravit jednotlivé družiny na první úkol. Cesta pro deník Jana Tleskače. Film je sice poněkud starší a herecké výkony občas skřípou, hudební doprovod je zvláštní, ale neexistuje nic lepšího, a tak nám musel postačit několik desítek let starý snímek. Z něj se všichni dozvěděli, co je čeká. Museli nejdříve získat žluté špendlíky a pak hurá do nočních stínadel s mapou v ruce pro deník. Cestou se museli vyrovnat s hlídkami vontů, jinak by byl jejich osud ohrožen. To se nakonec všem podařilo a brzy se mohli začíst do prvních řádků Jana Tleskače. Kromě toho musím zmínit, že nám vzniklo pět družin, či part, které mezi sebou pak vedly těžké boje po dobu celého víkendu. Jmenovali se Gambusíci, Rezavé klíče, Ontário, Kulišáci a Potápníci.

Páteční program jsme ukončili okolo desáté hodiny a vydali se spát. Kamna byla napěchovaná uhlím, neb venku padal sníh a vládla zima, takže bylo třeba ráno očekávat velké dávky sněhu.

Sobota

Tak přišlo ráno. Venku půl metru sněhu, na chodbě zima, v pokoji snesitelno a tak hurá vstát zatopit a pak na snídani. Twigy připravil vajíčkovou a sýrovou pomazánku. Na tu se všichni vrhli jako vosy na bonbón a bochníky chleba mizely jeden za druhým. Po posílení následoval výlet ven.

Čekal nás čerstvý prašan, v podstatě nedotknutý lidskou nohou. To se ale po chvilce změnilo, když do něj vběhla horda našich plantážníků. Družiny se seřadily a zjistily, že jejich úkolem je pomocí drobných prací, jako je sběr plastu, míčků na tenisovém hřišti, fyzických výkonů, pomoci starými lidem a dalšího, vydělat co nejvíce peněz k tomu, aby mohli v pořádku a v klidu podnikat své výpravy do Stínadel. Všechny družiny se do aktivit pustily vesele a horlivě. Snažily se a bojovaly, nedbaje na závěje sněhu znesnadňující pohyb. Za necelé dvě hodinky se každému týmu podařilo získat velké obnosy. Přestože museli bojovat proti línému Bratrstvu kočičí pracky, které chtělo k zisku přijít bez práce, tím, že naše malé odvážlivce chytalo a obíralo.

Po této hře, následovala hra na paměť, která prověřila pamatováka všech. Jednalo se o takové klasické pexeso, ale v prostoru. Takže bylo nutné nejen rychle běhat, ale také dobře pamatovat. Pak už jsme přece jen všichni uznali, že sněhu bylo moc a šli se sušit. Následoval oběd, svíčková na smetaně. Po ní zasloužený odpočinek, který se vyplnil různou činností, no a pak hurá pro další část deníku. Ten se však nacházel o něco dál než ten první. Muselo se pro něj až ke kopici Kůstrý. Tam ho pak naši plantážníci nalezli, avšak cesta k němu byla daleká a fyzicky náročná. Nikdo se však námahy nezalekl a nedbal závějí sněhu. Všechny družiny kmitaly a utíkaly co to šlo, takže okolo šesté večer se všichni pohodlně vrátily ke kamnům do tepla. No a už se podávala večeře. Chutné maso v rukávu, k tomu brambory, no prostě paráda. Po večeři, již jen poslední hra s komiksy, která přece jen byla trošku delší, a tak zase hodiny ukazují deset a je čas spát. Zítra je taky den.

Neděle

Přece jen po dvou dnech usilovného topení, jest škola vytopenější. Stáváme okolo osmé a hurá na bábovku, která jest k snídani, pak krátké rozjímání nad čajem a hurá ven. Tam měly týmy za úkol složit dohromady ježka v kleci, což se jim po trošce úsilí zdařilo.

Neděle je přece jen kratší den a tak rychle dovnitř do školy, dokoukat film a pak jít balit, pakovat a chystat se domů. V pauze balení si dáváme oběd a pak již vše směřuje k odjezdu. Sic se chce málokomu, ale je to nutné, a tak se stává.

Nastal, tedy čas opustit svět Rychlých šípů. Přece jen krátký exkurz, ale přesto zajímavý, je u konce. Ještě jsme dlužen celkové vyhodnocení.

1. Potápníci

2. Rezavé klíče

3. Kulišáci

4. Gambusíci

5. Ontário

Tím dokončuji hlášení, himbajs.

Sepsal čtenář J. Foglara Hr. lidí.

Ps: Zkuste taky přečíst nějakou knížku, než jen koukat na tv. :)