Zálesí (Mayové) 15.-17.11.2013

Zápis třicátý první...

Zálesí 15.-17. 11. 2013 - Mayové

V polovině měsíce listopadu se konala další víkendová akce našeho oddílu. Tentokrát jsme zamířili směr bývalá škola na Zálesí, kam se vydala naše početná parta čítající okolo 35 členů. Tématem víkendového putování se stal výlet do časů bájného indiánského kmene Mayů. Každá z družin se stala indiánským kmenem, jehož úkolem bylo zavděčit se dávným božstvům a získat jejich přízeň, pomocí darů které jim obětovali.

Pátek

Nájezd dravců do ubytovacích prostor proběhl pomocí vozového parku našich vedoucích v pořádku. Naštěstí zima si ještě dala pauzu, a tak v kraji plynula pouze mlha, nikoliv sněhové vločky. Proběhlo rozdělení pokojů. Děti obsadily velký a my malý pokoj.

Před večeří jsme ještě udělaly družiny a započaly s prvními zápoleními. Vznikly nám čtyři týmy s neobvyklými názvy Mimimaka, Čungalunga, Cholové a Northoni. Společně se praly o body za jednotlivé hry.

Páteční den zakončila noční hra se svíčkami, jež museli malí indiáni nosit přes vyznačené území. Cestu jim, ale znepříjemňovaly nebezpečné větry, takže donést hořící svíčku cca. 50 metrů se ukázalo jako výkon hodný profíka.

Následovaly hygienické (ne)činnosti a pak hurá do spacáků. Kamna krásně hřála a polykala uhlí, takže se nám škola pomalu vyhřívala. Bohužel plamen nevydržel do rána, a tak přeci jen nás sobotní ráno přivítal chlad.

Sobota

Chlad sice nebyl nikterak značný, ale vlezlý. Takže šup ze spacích pytlů a hupky dupky posnídat výtečnou vajíčkovou pomazánku od Twigyho, namazanou pevnou Brambory rukou na poctivě nakrájený chleba.

Po vydatné snídani nás čekala první venkovní mise. Počasí sice nepatřilo k nejteplejším, ale pro běhací hry patřilo mezi ideální. Tedy nejdříve se kmeny snažily bránit své území, pak se z nich staly lovci a nakonec představovaly koňské povozy v indiánské aréně.

Po této náročné činnosti jsme si vychutnali plně oběd v podobě knedla-vepřa-zela a následný polední klid. Ten, však byl zkrácen na minimum a opět jsme vyrazili ven. Tentokrát dobývat horské vrcholy. Cílem našich indiánů se staly všechny osmitisícové hory. Náročný úkol zvládli indiáni na jedničku a beze ztrát.

Další mise je poslala do nedalekého pralesa, hledat svého náčelníka a postavit mu trůn hodný jeho velikosti. Zde se již tak dobře nevedlo. Najít jednotlivé náčelníky v hustém porostu džungle se ukázalo nad síly některých týmů, stejně jako postavit kvalitní posezení pro vladaře. Málokterý trůn unesl svého náčelníka. :)

Sluníčko pomalu zmizelo a my se přesunuli do tepla útulně vyhřáté školy. Následovalo další měření sil, které vydrželo až do večerní krmě v podobě řízku, bramboru a vynikajícího zeleninového salátu. Poté přišla na řadu prezentace zvířátek vymyšlených našimi špunty. Každý tým přišel se zajímavými nápady a tak odborná přírodovědná komise složená z lidí titulovaných i netitulovaných, avšak zoologií jednoznačně netknutých, měla co dělat, aby vybrala vítěze.

Náročný program si pak vybral svoji daň a všichni upadli do svých kavalců vyčerpáni se snahou nabrat co nejvíce sil na velké nedělní finále.

Neděle

V den odjezdu musí vše lítat. Tedy rychlá snídaně a pak hned ven do víru dění. Nejdříve nás čekalo poznávání máyského písma a pak bylo ještě nutno postavit pořádný chrám, aby bohové koukali, co ti na zemi umí. Oboje se zadařilo, ale čas se nedá zastavit, a tak rychle na oběd v podobě guláše a pak již balit a balit. Zatím statistické centrum dávalo dohromady výsledky a posléze vyplnilo diplomy a rozdělilo ceny.

Celý víkendový program se pak zakončil u studně, kde jsme oznámili výsledky a předali ceny. Jelikož se balilo neobvykle rychle, tak zbyl čas ještě na vybiku, středověk a bohužel i na království (nemělo by se zakázat).

Pořadí: 1. Čungalunga 18 bodů, 2. Cholové 17 bodů, 3. Northoni 15 bodů, 4. Mimimaka 9 bodů

Akce skončila a na závěr shrnu pár bodů, co mě během ní napadlo.

Za prvé děkujeme novým kuchařským silám Brm a spol. (nevím kolik jich bylo tak nechci na nikoho zapomenout), které pod vedením Twigyho či sami vařily zdatně, skvěle a výborně.

Za druhé děkujeme Jaromírovi (schválně, kdo ví, o koho jde), že nám večer zahrál. Už dlouho jsme neměli kytarový doprovod a tohle bylo slušné a suprové. Jen snad příště více Mňágy, ale to je detail.

Za třetí, je zbytečné děti nutit balit již okolo dvanácté, protože pak nemají od půl jedné co robit a zlobí.

Za čtvrté myslím, že z hlediska chování musím Zálesí hodnotit jen a jen kladně. Všichni makali, všichni se snažili a noví kormidelníci jeli na sto procent, a tak to má být. Snad tenhle stav vydrží.

Sepsal nejvyšší z nejvyšších v okolí máyských kruhů Hromada lidí (to není jen přezdívka, ale i poslání)