18.7.-6.8. Tábor Kadov
Letní tábor 18.7. – 6.8. 2016 aneb Bradavická škola čar a kouzel na Kadově
Každý turistický, skautský nebo vodácký oddíl, který se věnuje práci s dětmi má během léta svůj vrchol v podobě tábora. Jasně, pokud jste oddíl horolezecko-arktický, tak ten vrchol máte asi v zimě, ale dám svůj brk, kterým píšu tyto řádky do ohně, že přeci jen dětské oddíly spíše míří na tábory a letní putování. Tu na týden, tu na dva a ten náš se tradičně odhodlal k putování na tři týdny. Kroky nás opět zavály na naši základu v Kadově, a jaké, že to bylo? Inu, pohodlně se usaďte a čtěte, čarodějný příběh začíná.
Týden první aneb pro mnohé první týden na táboře
Při přebírání přihlášek, vyřizování faktur a podobných maličkostí, které jest před táborem vyřešit, mi trochu uniklo, kolik tzv. prcků s námi letos vyráží na tábor. Opravdu jich bylo docela dost, ale určitě to nevadilo. Dalo to zase takový jiný rozměr našemu táboru, trochu to vycvičilo zaběhlé instruktory a celkově jsme tyhle malé štěbetavé vodáky rádi viděly a příště doufáme, že na dýl, tedy na celý tábor.
Stejně jako zbytek dorazili v pondělí autobusem. Tahle přeprava a následné vybalování a zabydlování je vždycky trochu hektická. Neví se kam dřív skočit, každý něco potřebuje a nejlépe hned. Přesto i letos se povedlo obsadit stany, zavést v nich aspoň zdánlivý řád a pak hurá na oběd. Tady musím zmínit, že první týden nám vařila Adélka. Samozřejmě ne sama, ale byla hlavní hybnou silou a celý týden zdárně zvládala nástrahy vaření pro přibližně šedesát hladových krků. Ono zkuste si dát dohromady pro tento počet řízky, těstoviny či cokoliv jiného. Je to fuška, ale zvládla to.
Ten první den byl seznamovací guláš a po něm následovala tradiční byrokratická vložka v podobě čtení bezpečnosti, táborového řádu a dalších nutných regulích, bez nich to ani na našem táboře nejde, a tak je nutné je sdělit a jejich porozumění ztvrdit podpisem.
Pak už nastoupil na scénu Pauza a začal první program. Jak možná je patrné z nadpisu, naším tématem byly příběhy brýlatého čaroděje Harryho Pottera. Kdo nezná, nutně si doplňte vzdělání. Tenhle malý čaroděj studoval sedm let v Bradavické škole čar a kouzel a zažil celou řadu příhod a na závěr svého dobrodružství porazil samotného lorda Voldermorta. Jeho stopy jsme celý tábor sledovaly a byly mu na blízku, kdyby se náhodou něco zvrtlo, abychom mohli zaskočit a vypomoci mu.
Pauzův program nás zavedl do Příčné ulice, kde si studenti sehnali potřebné učebnice a pomůcky na celý školní rok. Úvodní den běžel dál a vše se schylovalo k úvodnímu přijetí do kolejí. Pauza odvedl děti na kouzelníka a my ostatní mezitím připravili jídelnu. Pomocí svíček a pochodní dostala opravdu slavnostní ráz. Následně statní chlapci začali převážet budoucí žáky přes rybníka a pak nám je přivedli. Nastal čas zařazování do kolejí. Pro ty co netuší ani základy, zmíním, že v Bradavicích jsou koleje celkově čtyři, a to Zmijozel, Havraspár, Mrzimor a Nebelvír. Každá má něco do sebe, vlastní historii, maskota, ducha a podobně.
Po rozzařování už přece jen hodina pokročila a nezbylo než jít spát. Každý si jistě nechal zdát o své koleji a taky o tom, jak v jejích barvách vybojuje četná vítězství. První den našeho tábora skončil a připomínaly ho již jen pomalu dohasínající pochodně. Vše, ale teprve začínalo, a tak vládla optimistická nálada plná energie.
Ta se nás držela i další dny, kdy vládu přebírali jednotliví učitelé a věnovali se studentům na základě svého oboru. Dočkali jsme se tak například výuky květin od madam Prýtové a podobně. Snažili jsme se mezi čarovné předměty procpat i ty trochu nečarovné, jako například výuku uzlů, morseovky, orientace, ale odezva byla přece jen trochu sušší, než když se metaly kletby, vařily nápoje lásky, či létalo na koštěti.
Dalším vrcholem se stalo dobývání Baziliškovi komnaty. Jednalo se o noční hru, která přišla na řadu v rámci zakončení druhého dílu. Během jejího plnění musely jednotlivé družiny přečíst vytvořené světelné nápisy, které však hlídaly baziliščí oči. Tyto nápisy se nacházely v táboře, a pokud člen dostal zásah, zkameněl. Naštěstí pro něj, ale jeho družina vlastnila přes den vytvořený lektvar proti zkamenění, a tudíž ho mohla zachránit. Z indicií v nápisech pak koleje zjistili, že musí pospíchat na náves v Kadově. Tam je čekala šifra a po ní se již mohli vydat do tajemné komnaty, kde čekal Bazilišek. V komnatě museli nejdřív naleznout zbraň a pak hadím jazykem otevřít její dveře.
Celé noční kejklení se dle mého názoru povedlo a přineslo zase trochu zážitků na které se, jen tak nezapomene.
Dále je nutné zmínit to, že se na popud a dobrou iniciativu Jaromíra a Pauzy se postavilo té pé. Indiánský to stan, který nesl po celou dobu tábora název Chroptící chýše. Pod jeho plachtou pak skládala na noc své unavené kosti hlídka. Přes den pak fungovalo jako takové fórum hlavně o poledním klidu, když začalo pršet.
Čas je něco, co v okolí Kadova plyne až nepřiměřeně rychle. Takže než se člověk nadál proběhl celý týden jako splašený kůň. Zažili jsme nošení rozmazlených Mandragor, souboje s různými bubáky a duchy, vyráběly se košťata a další a další aktivity. Najednou, ale přišla neděle. Aktivita utichla a započal návštěvní den. Počasí přálo, a tak se jednalo o den sluneční, kdy se všichni mohli vyřádit v rybníce, zajezdit si na lodích nebo prostě orazit v lipkách. Nastalo taky loučení ,kdy nás opustila většina menších a náš celkový počet se ustálil na 30 dětech. Ty pokračovaly dál, vzhůru na čtvrtý díl.
Týden druhý – raz, dva, tři plesk
Ve čtvrtém díle nás čekal turnaj tří kouzelnických škol. Každý z následujících tří dnů (pondělí, úterý, středa), se odehrála jedna disciplína. S tím vším, ale byla spojená celá řada dalších doplňků a akcí. První věcí se staly sázky. Každý žák obdržel měšec s dvaceti galeony a mohl sázet na různé věci. Od toho, kdo dostane šmudlu, po to jak dopadne zápas ve famfrpále. Z některých studentů se stali opravdu řádní sázeči a pečlivě studovali vývoj kurzů na jednotlivé záležitosti.
Byl zmíněn onen famfrpál. Tento čarodějný sport dostal i u nás svůj prostor v podobě turnaje mezi kolejemi. Vyrobila se košťata, udělali se obruče a vymysleli pravidla a mohlo se hrát. Myslím, že se to i docela mezi vodáky chytlo a slavilo docela velký úspěch. Největší napětí způsobovalo nenápadné vypouštění zlatonky.
Druhý týden se nás také drželo dobré počasí takže o koupání nebylo nouze. Zde musím zmínit, že letos se tým vedoucích rozhodl pořídit si nafukovací výbavu. Myšleno jest to, že každý vedoucí si pořídil nějaké nafukovací udělátko. Někdo šel do matračky, někdo do kruhu, jiný zase do vesmírné lodě, či letadélka. Našli se i milovníci zvířat, takže se po hladině našeho rybníka proháněly želvy, raci a tak podobně. Tyto a další nafukovací věci byly hojně využívány k vodním bitvám a k všeobecnému vodnímu veselí.
Další významnou stopu zanechal druhý týden i v neobvyklé akci a vlastně až legendární hře, která se domnívám nebude pár let a možná už nikdy opakovat. Vše začalo, pro neznalé nevině. Od pondělí skupina statných jinochů vynášela léty neuklízený hlavní skládek. V něm se nacházely různé prkna, tyče, trubky, ale hlavně rezervní podsady, přibližně 100 ks. Bylo rozhodnuto, že se vyndají, zrevidují a ty nejhorší vyhodí, ty lepší opraví. No, a když ten dřevěný materiál byl venku, proč ho nevyužít. Ve čtvrtém díle je to totiž v Harry Pottrovi na závěr bludiště a právě k tomu byly podsady dobré.
Proti realizaci sice nejdřív stála skupina sýčků, kteří mysleli, že to bude malé a divné, ale ty jsme nakonec přesvědčili. Další problém byl, že v moment stavění, kdy jsme umně poslali děti do vesnice na hru, začalo pršet a lilo a lilo. Některým z nás v očích hrálo, že by se na to nejraději vykašlali, ale své protesty spolkli a bojovali, co to šlo. Plánek urobil Jaromír a dirigoval nás zdárně. Dalších šest lidí nosilo podsady, zaráželo kolíky a vydávalo se ze všech sil. Výsledek byl bomba, možná časem přijde i fotka. Od banky k fotbaláku vzniklo bludiště, které navíc mohlo měnit svůj tvar, jelikož dveře v něm šly otvírat a zavírat. Vše se stihlo tak akorát a vyvrcholení čtvrtého dílu mohlo pomalu přijít.
Plán byl takový hra v bludišti, přesun na scénku ke Krmelci, scéna a pak do postele. Počasí jakoby ocenilo naší píli a vytrvalost se umoudřilo a přestalo po nás házet proudy vody a dokonce jen tak tu a tam vypustilo trochu slunečných paprsků, aby ukázalo i vlídnou tvář. My mezitím finišovali. Děti byly zaměstnané ve srubu. Ti co hráli scénku, vyrazili a my doladili ještě bludiště a vše začalo. Po slepu jsme pomalu dovedli děti ze srubu k bludišti. Tam si museli kleknout a po celou hru byl zákaz se zvednout. Hra započala. Hráči se museli proplížit až na konec a nosit si části zprávy. V bludišti je, ale čekaly různé léčky a nebezpečí. Docházelo k lítým bojům a odvážným výpadům. Pomalu se začalo stmívat. Části zprávy osvětlovaly jenom pochodně, které družiny obdržely. Asi po půl hodině se prvnímu týmu podařilo zprávu složit a mohl vyrazit. V brzké době následován ostatními. U krmelce už bylo vše připraveno a pro naše malé vodáky byla odehrána scéna povstání Voldermorta. Protagonisti se jí ujali skvěle a v temném lese vše působilo hodně silně a strašidelně. Ani jsme pak naše vodáky nemuseli příliš tišit, když jsme se vraceli do tábora, jelikož byli opravdu plní zážitků.
Tento tábor taky slavila návrat jedna z klasik, v podobě karantény. Kdo neví, o co jde, tak každý tým dostane svoje malé území. Na něj si musí v časovém limitu donést vše na spaní, vaření a přežití na cca. dvacet čtyři hodin. Z tohoto území nesmí poté vystoupit. Výjimka je například záchod, ale jinak opravdu ne. Účel je tmelení družiny a spolupráce. Letos jí organizovala Pájka s BB a musím říct, že se jim moc povedla. Celý jejich den ke karanténě směřoval a odpoledne jí pak vygradoval. Jednoduše klobouk dolů holky. Večer pak ještě dostal každý tým za úkol si hlídat svojí vlajku, čehož se zhostily opravdu vzorně, kdy i po půlnoci by jim neunikla ani myš.
V sobotu pak dostala prostor atletika a olympiáda. Pár dní před tou opravdovou se konala ta naše. Inu nechci hodnotit výkony sportovců v televizi, ale takové odhodlání, jež probíhalo táborem toto sobotní dopoledne, se jen tak nevidí. Sprintovalo se, vrhalo, skákalo, plavalo, střílelo a navíc díky letošnímu bludišti i plížilo. Dle zpráv od rozhodčích každý opravdu šlapal na plno, tedy aspoň tak jak mu to jeho fyzické a zdravotní možnosti dovolovaly. Byl přece jen už druhý týden a natažené svaly, odřená kolena, lokty, nakopnuté nárty a podobně se začínaly objevovat ve větší míře. Přesto však závodníci šli do disciplín naplno, za což je nutné je pochválit. K večeru pak za to dostali diplomy, vyfotili se na stupních vítězů a ty nejlepší pak čekala vodní lázeň v rybníce. Večerní hygiena musí být.
Málem by se mi z hlavy vykouřila ještě jedna drobná epizoda týkající se sportu. V pátek nás totiž poctili svojí návštěvou BAMS, spřátelený oddíl ze Strakonic. Dorazili v počtu asi dvanácti lidí a dali s námi fotbalový zápas. Hrálo se oddíl proti oddílu, na vyznačeném hřišti v počtu čtyři plus jedna a střídalo se. Měli jsme trošku převahu, ale celkový výsledek nebyl zas tak důležitý. Mě se líbilo za prvé fandění našich mladých fans, kdy docházelo ke krásným chorálům, které byly opravdu velmi, velmi pestré, za druhé sportovní nasazení všech zúčastněných a za třetí celkově tahle družba. Večer pak proběhlo zhodnocení taktiky a vyhlášení nejlepších střelců.
No snad mi všichni ostatní prominou, když prohlásím druhý týden za uzavřený. Jasně stalo se to a možná i tamto. Ráno se vstávalo, pak cvičilo, následně snídalo, uklízelo a tak dále, ale není důvod vše vypisovat, kdo byl, ví, a kdo nebyl, pro toho tento krátký exkurz stačí. Rázně řečeno, druhý týden byl fuč a mi směřovali k poslednímu sedmidenní.
Kulturní vložka: Během turnaje třech kouzelnických škol taky proběhl školní ples, kdy mladí čarodějové a čarodějky měli možnost se naučit klasické tance, základy slušného chování, pánové rytířskou galantnost, dámy královskou eleganci. Všichni se převlíkli do svých hábitů a průvod, který se k plesu vinul, patřil mezi ty opravdu impozantní. Celý večer držela pevně pod taktovkou Lenča a budiž jí vzdán dík, že ukočírovala tuto kulturní akci dobrým směrem. Napřed trocha vážností, pak nějaké ty a nakonec lehké disco, kdy skákal celý srub, prostě bomba.
Týden třetí – zbavme se zloducha
Poslední týden začal deštivě, přesněji řečeno deštivá byla už návštěvní neděle. Není to veselé sedět ve stanu a koukat na provazce vody. Na druhou stranu se v tomhle počasí moc pěkně spí. Kapky klepou na celtu a nádherně uspávají. Hodilo se, že to pošmourné počasí obsadilo neděli. Aspoň nebyl tolik narušen další program, i když jen zdánlivě.
Na nedělní večer totiž byl naplánován puťákový výsadek. Mělo jít o to, že se naše družiny vypraví na ministerstvo kouzel kvůli věštbě (finále pátého dílu), ale budou tam napadeni smrtijedy. Bohužel právě vytrvalý déšť zničil možnost výsadku, jelikož v místě kam byl plánován, se nacházely velké louže a z cest se stala bahenní lázeň. Muselo se improvizovat a bůh dne to zvládl mistrně.
Vyvrcholením noční hry, která vypukla v neděli, okolo dvanácté hodiny byla monumentální scénka, kde si zahráli skoro všichni vedoucí a opravdu zahráli, nikoliv jen nestatovali. Předváděli líté souboje členů Fénixova řádu se smrtijedy. Vše pak vygradovalo soubojem Albuse Brumbála se samotným lordem Voldermortem, který odešel aspoň pro tentokrát poražen.
Bylo dobré, že se povedlo, ač počasí nepřálo zaimprovizovat a uspořádat aspoň mokrou variantu výsadku. Sice se odehrál ve známých reáliích, ale i tak přinesl trochu toho dobrodružství a tajemna.
Ráno pak bylo dovoleno studentům si přeci jen trochu přispat a dobýt baterky, jelikož se šlo spát opravdu později a ani další den se nepolevovalo z nastoleného tempa. Zbývaly poslední tři dny a tak se mohutně finišovalo. Jednak v hrách a dalším kejklení, jednak v závěrečných pracích. Během letošního tábora doznal notné změny nejen skládek, ale i dřevník, nové nátěry přišly na banku a všechny střechy byly zbaveny mechu a různého bordelu, který již věky věků zde zarůstal.
Co se týče opratí tak ty jednotlivé dny držely, pokud si dobře vzpomínám hlavně Jaromír, Adélka a Lůca. Ač již únava byla znát, přesto všechny dny proběhly řádně a program byl nabitý zajímavými záležitostmi jako například globální člověče nezlob se, vaření lektvarů, či opět návratem klasické hry s názvem Magie.
Jedno odpoledne jsme rovněž poslechli naše mladé vodáky (konkrétně jejich starší odnož) a nechali si udělat krátký program od nich. Připravili si to moc pěkně, někdy byli sice poněkud drsnější, ale aspoň si okusili na vlastní kůži, že být vedoucí a něco řídit není nic jednoduchého a je zapotřebí k tomu mít klid a jasnou hlavu.
V úterý večer pak opět proběhla noční hra, kdy jednotlivé družiny šly ničit viteál. Následně pak na bráně v rámci scénky hrdinně skonal Albus Brumbál. Celé putování se přehouplo do sedmého dílu a bylo třeba, aby všichni zúročili co se za tábor naučili. Jinak nebylo možné zvítězit.
Ve čtvrtek ráno to vypuklo. Víte co myslím, no přeci poklad. Základní hra, náročný běh a zlatý hřeb celého tábora. Tentokrát se běželo za viteály. Tentokrát hned na začátku přišly azimuty. Tentokrát cesta vedla jinam než obvykle.
Vše odpískal Ema morseovkou okolo půl desáté. Dav běžel k ceduli Parking, pak ke stožáru, pak do nového srubu. Pak zpátky ke stožáru, protože všichni přehlídli připravené azimuty a bez nich by byli na pokladu k ničemu. Po opravě již jejich cesta započala. Vedla přes Bězděkov, Nezdřev, Řesanice, Novou Ves a přes Chanovice zpátky do Kadova. Na trase se bojovalo se smrtijedy, drakem i samo se sebou.
Tři družiny zvládly trať velmi dobře a běžely po ni v rozmezí půl hodiny. Horší stav si vybudoval poslední tým. Docela pomalu luštil, zbytečně kufroval, nabíral po minutách ztrátu. Rozdíl na konci činil okolo dvou hodin, což pro Mrzimor není žádná dobrá vizitka.
Jistým milým překvapením bylo, že ale všichni doběhli a všichni jeli na sebe a nedocházelo k žádným koalicím jako v letech předtím. Což hodnotím moc, moc dobře. Stejně tak hodnotili naši členové s odstupem poklad a v rámci zážitků z tábora stál dle statistik hodně vysoko.
Tím se zakončil čtvrtek a vše mířilo do závěru. Tím se stal pátek, kdy ale začalo pršet a bylo sychravo. Tím pádem se nám trochu zkazila závěrečná hra, kdy družiny zabíjely pána zla a došlo k velké koulové bitvě. Přece jen pokud na vás padají proudy vody, tak si to tolik neužijete. Přesto koleje vytušily, že se jedná o rozhodující hru v rámci školního poháru a rvaly se jako lvi, déšť ne déšť. Pán zla nakonec podlehl, a tak se tábořištěm rozlehla úleva a radostná nálada.
Tu měly podpořit 152 giga hry, jenže nepřízeň počasí je pro letošní rok poslala lidově řečeno do kopru. Přišla na řadu jejich suchá varianta, která se samozřejmě nemohla rovnat klasice. No což, aspoň to příští rok bude o to drsnější. J
Po svačině přišlo na řadu focení. Každý rok si říkáme, že bychom mohly urobit společné fotky dříve, ale vlastně nikdy se to nepovede. Takže vždycky nakonec oblékneme kostýmy po třech týdnech nošení a doufáme, že nebudou příliš obnošené. Ono je to vlastně jedno, protože i když tu a tam chybí rukáv, objeví se skvrna od špíny nebo i nějaká ta trhlina, ty lidičky v těch oblecích jsou veselí, natěšení a hlavně hraví. Takže nějaká móda, styl a podobně ať jde stranou, ta na vodáka prostě nepatří.
Po ušmudlaném focení, následovalo slavnostní vyhodnocení. Adélka letos sehnala ceny, Brm s bandou pomocnic dala dohromady dorty a statistické centrum v čele s Vořechem vyhodnotilo, kdo jak dopadl a Anetka to převedla na diplomy. Na mě zbylo, abych to svým hlasem hlásné trouby vyhlásil a přečetl. Jelo se raz dva. Jen statisticky letos ve třech kategoriích soutěžilo okolo 40 vodáků, což je oproti loňsku nárůst o 20 procent a ve vztahu k jiným létům i o mnohem víc. Oddílu se prostě daří, juch, juch, juch.
Diplomy se předaly. Vyhodnotily se jednotlivci, ale i družiny. Kdo má rád čísla, statistiky a podobné věci, ať hledá na našich stránkách, nebo na DVD z tábora, třeba se to někde objeví. Já však nejsem příznivec tabulek, ale raději mám, pokud panuje dobrá a kamarádská nálada, hry se hrají naplno, ale nepodvádí se v nich a pak je mi vlastně trošku jedno, kdo je první nebo dvacátý. A tahle atmosféra naše tábory provází odjakživa.
Večer nás pak čekaly ještě dva obřady. Jeden se nesl v duchu třech orlích per, kdy Anetka a Anetka dokázaly dát dohromady všechny ty tři náročné zkoušky (mlčet, nejíst, nebýt viděn). Zástup s pochodněmi se tak sešel na posvátném místě na kouzelníkovi, kde byly holky přijaty do orlího sdružení. Druhý pak byl klasický táborák. Došlo k přehrání základních hitů, ale především také mezi instruktory přibyla mladá pětičlenná síla. Ta dostala pádlem a jejich zažívací trakt musel vypít vzácnou vodáckou medicínu, kterou jim připravili jejich loňští předchůdci. Vedle nic pak ještě lektvar okusili Pauza a Jaromír, neboť si ztěžovali, že se jim pasování vyhnulo a chtějí ho zažít.
Čas nešel zastavit, a tak přišla půlnoc a poslední večerka nad rozžhavenými oharky táboráku. Mísila se v nás únava, nostalgie, ale i dobrá nálada a dobrý pocit z proběhlého tábora. Ráno pak začali najíždět rodiče, balilo se a postupně se tábořiště, které tři týdny žilo dětským rejem, vyprázdnilo, až jsme zůstali jen my vedoucí.
Přišlo na nás přeci jen trochu smutku, když zmizela poslední auta. Nebyl čas propadat trudomyslnosti. Bylo potřeba uklidit podsady z bludiště a kvůli změnám v obsazenosti základy i zbořit půlku tábora. To obnášelo sundat a složit celty, odvozit matrace, rozložit podsady, svázat železné konstrukce a další a další drobné činnosti. Do jedné hodiny se vše podařilo zvládnout. Pak už si každý došel pro ešus a vychutnal si připravený oběd v podobě smaženého sýry, brambor a domácí tatarské omáčky. Inu instruktoři se musí umět odměnit a tahle tečka za táborem byla libová.
Tábor 2016 skončil, tábor 2017 se pomalu líhne už za necelý rok, zase naše banda najede. Nevím v jakém počtu, nevím jaké bude téma, nevím jestli budeme mít dost dětí, ale vím, že už se v duchu strašně moc těším a jak to máte vy?
Hudební vložka: Letos jsme v tom s Jaromírem nebyli sami. Hned trio slečen si přivezlo své hudební nástroje: Maruška, Marťa a Naty. Všechny tři zvládaly hru na kytaru bravurně, kam se hrabu já se svým drnkáním. Navíc oni k tomu umí moc pěkně zpívat, takže čupr. Jedině snad za malou výtku stojí to, že všechny mají umělé struny a ty prostě k táboráku nebo k trempským písním tolik nejdou. Kytara má v těchto případech drnčet a syrově znít a to prostě nylonové struny neumí. Na druhou stranu pro křehké prsty dívek jsou asi jako dělané a třeba časem taky nasadí řádné železoJ.
Sepsal Hromada lidí aneb pro letošek i Albus Brumbál nejvousatější ze všech kouzelníků v Nové Anglii (to první je přezdívka)
A nakonec zase nějaké ty pluska a mínuska aneb co bylo fajn a co by šlo ještě zlepšit
Mínuska
Propršený poslední den – ale zase možná lepší ten než jiný
Malé plnění ŠLM alias vlnek – každý rok stejná píseň
Malinko nižší nasazení ve hrách na jednotlivce
Poměrně velký bordel ve stanech i před prohlídkou stanů
Pluska
Rozrostlá kytarová rodina
Žádné vážnější zranění, ani jednou se nemuselo do Strakonic.
Ochotná pomoc od starších těm menším
Pohodová a kamarádská atmosféra
Poděkování
Adélce za vaření první týden, přeci jen první kuchařské krůčky a zvládla je bravurně.
Pytlíkovi, že se ujal letos vlastně sólo role zdravotníka. Hlavně poslední týden mu dal zabrat a zvládal dá se říci bravurně.
Twigymu za čtvrteční vlnu zásob, které přiváželo pravidelně jeho modré auto.
Jaromírovi za denní zásobování, aneb stálé jízdy mezi Kadovem a táborem.
Pauzovi za půjčení auta ke všem účelům po celou dobu tábora.
Brm s Lů za cca. 14 denní vyvařování, povedlo se kuchařinky, povedlo se.
Letošní tábor je čary máry fuk. Tak aspoň sborově k jeho uctění třikrát nahlas abraka dabra hurá, hurá hurá.
Mějte se!!!