O cestě na Plešné jezero 4.6-5.6.2016

O cestě na Plešné jezero 4. – 5. června 2016

Hodiny ještě neodbyly sedmou a již se na tradičním místě na vlakovém nádraží začínají setkávat postavy s batohy. Někteří volí menší verze, jiní mají své vaky zcela nové, další volí klasiku přibližně 15 kilové krosny. Všech sedm má ale jeden cíl, a to je víkend na Šumavě, pouze a jenom s věcmi co máme sebou. Začíná operace Plešné jezero.

Celý výlet měl na starosti Koudy a rozhodnutí, která nás k tomu vedla, spočívala v tom, že by nebylo od věci rozpohybovat staré instruktorské kosti a projít se někde čistou přírodou. Navíc zde byla možnost vypnout, zrelaxovat a vykašlat se na městský shon, povinnosti a práci.

Vlak nás dovezl po přestupu až na konečnou do Nového údolí. Tam nás přivítalo sluníčko a příjemná restaurace, kde nám k obědu přišla vhod kulajda a pro zájemce i šumavská topinka. No a pak hurá batohy na záda a kráčet a kráčet. Nejdříve byla cesta asfaltová a vedla lesem. Posléze pak začala být kamenitá a jednalo se spíše o jakousi stezku. Ta začala velmi strmě stoupat, vždyť jsme měli vyšvihnout naše postavy z 800 metrů na metrů 1300 na necelých 3 kilometrech.

Zadařilo se a v potu tváře okolo druhé spatřila naše očka Třístoličník. Na vrcholu došlo k obědu a posvačení, stejné tak k dobrání energie poležením na trávě. Potom přišla na řadu různá panoramata a kochání výhledem.

Po červené se naše kroky následně vydaly dál na vrch Plechý a z něho zážitkovou stezkou dolů k Plešnému jezeru. Zde už panovalo v  podstatě šero, a tak na nic nečekat a směr Nouzové nocoviště. To jsme dobyli okolo sedmé večer. Pěkně vyčištěný prostor, přilehlý dřevěný přístřešek, lavičky, stoly vše připravené k využití.

Následovala stavba přístřešku, a kdo neviděl, neuvěřil by jak nádherný a krásný bivak naši páni architekti postavili. Využili k tomu igelitové plachty, paropropustné folie, ale i klasické celty. Dále pak jako stavební kameny posloužily lavičky, stoly a stromy. V noci by nás neprobudilo ani tornádo a i silná bouřka by si mohla nechat zajít chuť, pokud by nás chtěla promočit.

Ráno jsme rychle vstali a začali balit, jelikož nás čekal ještě poměrně dlouhý pochod. Dávali se věci do krosen, když tu náhle Vořech zpozoroval déšť a hlásil padesát metrů, čtyřicet metrů. Balení se změnilo v úprk. Rychle naházet všechno do batohů a úprk do dřevěného odpočívadla. Naštěstí jsme to vše stihli, a tak nás kapky moc nezasáhly. Za chvilku průtrž zmírnila a my vyndali pláštěnky a šli dál.

Vše vypadalo v pohodě, ale po třech kilometrech nás chytnul totální plavák. Přívalový déšť nás zasáhl plnou silou a dostal se zcela všude. Pláštěnky, impregnace a další věci vzaly rychle za své. Počasí nás donutilo změnit trasu a zkrátit jí na vlak. Po cestě došlo ještě k několika prolití litry vody. Vlak se nakonec podařilo stihnout a po dvou přestupech jsme již mířili směr domů. Začali jsme se sušením a zabrali jím skoro celý vlak. Hodná paní průvodčí nám naštěstí zatopila, a tak bylo aspoň trochu teplo. Všude visely mikiny, bundy, ponožky, tepláky, vše dokonale mokré a nacucané.

No a pak už jen návrat a příjezd do Strakonic, kde si zářilo slunce, a o dešti nemohla být řeč. Tady z vlaku vystoupilo sedm promoklých trempů a vypadali trošku zvláštně a špinavě, ale plni zážitků. Rozloučili se a vydali se z expedice Plešné jezero ke svým domovům.

Sepsal turistický nadšenec s mokrou krosnou Hromada lidí (to je přezdívka)