Jak jsme hráli divadlo podruhé aneb nejlepší pohádka je Sněhurka 23.4.2016
Jak jsme hráli divadlo podruhé aneb nejlepší pohádka je ta o Sněhurce 23. 4. 2016
Již tomu bylo rok, co poprvé ve skromné historii našeho oddílu jsme vzali do ruky místo pádel nějaký ten divadelní kus a jali se ho předvést před publikem takové malé komorní přehlídky, jež nám připravili místní skauti ze Strakonic. Akce to byla vydařená a bylo slibováno její pokračování. Inu avšak bylo trochu ticho po pěšině. Na začátku dubna, ale najednou přišel telefon a hle akce se opět koná. Nutno dodat, že ale v trochu šibeničním termínu. Přesto nebyl důvod váhat, takže opět jsme svolali naše starší kusy a položili jim otázku, chcete hrát? A oni k mému překvapení nezaleknouti se krátké doby na přípravu, jali se vymýšlet, cože budou hrát, a tak vše začalo.
Nejdřív začala debata o tom, cože bude téma, takzvaně o čem budeme hrát? Po krátké diskuzi padl návrh na Sněhurku a sedm trpaslíků, avšak trochu přehozenou, neboť místo Sněhurky se v nebezpečí objevil Sněhur a na místo sedmi trpaslíků se po paloučku pohybovalo sedm trpaslinek. Hlavní záporákem se stal král. Jediné co zůstalo částečně neměnné, bylo zrcadlo.
Následně přišly na řadu pravidelné zkoušky. Celkově se událi dvě nedělní a dvě o našich schůzkách. Na té první vznikl scénář, sepsaný v potu tváře všech zúčastněných. Každý přihodil ruku k dílu, a tak místo dolu pracovali trpaslinky v nákupním středisku. Místo krumpáče nosili do pracovního procesu vhodnou igelitovou tašku dle svého zaměstnavatele. Jednoduše řečeno známá pohádka dostala docela na frak a překopalo se úplně všechno. Nutno dodat, ale že na základě různých vtipných nápadů našich členů. Navíc ty nejbláznivější zůstaly naštěstí nerealizovány.
Nadešel den D a naše divadelní skupina se sešla v sobotu u zimního stadionu, aby pak společně vyrazila ukázat své umění do skautské klubovny. Tam nás již čekala připravená skautská klubovna, diváci a občerstvení. Chvilku se čekalo a pak již hlavní organizátor vítal a oznamoval, že letos se účastnili týmy dva my a Vlaštovky, které sehráli své představení jako první.
Organizátor je uvedl a představil nám název jejich představení. Myslím, že je to velmi nepravděpodobné, myslím, že se to jen tak nestává, ale víte, co bylo jeho ústředním rysem? Inu pohádka o Sněhurce. Museli jsme se smát. Dva různé oddíly a dostaly stejný nápad. No, prostě stane se. Vlaštovky se do toho pustily s vervou a musíme konstatovat, že nápady měly skvělé. Nástup sedmi Sněhurek nemohl nechat jedno oko suché a jejich konverzace byla vymyšlena opravdu geniálně.
Pak nastoupili naši bardi a představili svojí verzi známé pohádky. Snažili se opravdu poctivě a dokázali rozesmát publikum. Na druhou stranu ještě jedna, dvě zkoušky by jim určitě přišli vhod, ale to nebránilo jejich nadšení a snaze dotáhnout pohádku do konce.
Lidoví sběratelé by asi žasli, jak se dá klasika předělat, ale dětská fantazie je bezbřehá. Takže obě produkce ukázali, že ať už malí vodáci nebo skauti, pokud se jim dá prostor, se umí řádně vyřádit a dát dohromady slušný kus, a to se cení.
Dopoledne proběhlo klidně a všichni zúčastnění si ho řádně užili a mají a budou na něj mít pěkné vzpomínky. Ať už ze zkoušek nebo ze společného hraní a to je jeden z důvodů proč se domnívám se asi zúčastníme i příště. Děkujeme skautům za pěknou akci, pozvání a organizaci. Šlus.
Sepsal režisér bez režisérské stoličky (Hromada lidí)
Pluska
Nadšení našich herců
Vybroušený scénář
Břitký humor
Přeměna trůnního sálu, v hospodu a trpasličí domek a následně zase zpět přímo na jevišti, a to za plného osvětlení. :-)
Mínuska
Šibeniční termín
Možná více soutěžních týmů, neb konkurence zdravá, dobrá jest věc