Turistický Kadov 29.4-1.5.2016

Turistický Kadov 29.4. – 1.5.2016

Na konci dubna podnikl náš oddíl dobrodružnou výpravu na táborovou základnu na Kadově. Velmi napínavé bylo už samotné zařizování celé akce, neb původně se nemělo jednat o Kadov, ale o Čimelice. Ale co bylo, bylo, nakonec se vyrazilo na Kadov a jednalo se o volbu správnou.

Pátek

V pátek krátce po čtvrté se sjely první vozy u Veroldu(pozor nyní již auto Ševčík), tradičního to místa srazu. Vyskákali naši členové, vyndali si různě velké a hrůzně těžké batohy a naskládali se k jednotlivým instruktorským taxikářům.

Na Kadov se dorazilo něco o páté. Nejdříve bylo potřeba zajistit vodu a dřevo, ubytovat se a seznámit nováčky s místním územím. Vysvětlit některé překvapení, jako že tu není teplá voda a stálé připojení k síti, nám nechalo lehké úsměvy na rtech.

Nebyl, ale čas se zabývat maličkostmi a hurá na první hru. Nutno ještě podotknout, že jsme měly dva týmy žluté a červené, kteří obohaceni o instruktory bojovali celý víkend proti sobě. Celkové skóre se ustálilo nakonec na 5:3 pro žluté.

První hrou se stal oblíbený baseball. Nevím čím to je, ale tenhle sport má vždy poměrně slušnou odezvu a baví skoro všechny. Takže od met se prášilo, míčky létaly, pálka nezůstala chvíli ležet. Padaly body, tu a tam přilétnul i nějaký ten homerun (houmran).

Po sportu, nadešel čas na plížení v podobě hry nazvané Štáby. Pro ty co neznají, tak každý tým si rozdá různé role od tanku, přes kulomet po pěšáka a musí hledat soupeřovo štáb. Během hry pak dochází k bitvám mezi jednotlivými zbraněmi, ale základ je zničit právě onen štáb a to umí jenom pěšák. Hra je proslulá za prvé mocným plížením, za druhé nutností schovat štáb co nejlépe a řádně ho zamaskovat.

Po této maskáčové hře, následovala příprava ohně a pak šup na oprášení legendární hry, a to mafiánů alias městečka Palerma. Naši malí vodáci se tak u ohně přenesli do světa zločinu a museli dávat notný pozor, aby dokázali odhalit, kdo je nepřítel a kdo nikoliv. Naštěstí jim v tom pomáhala ruka zákona, v podobně mocného pana šerifa.

Počasí nám přálo a slibovaný sníh nepřišel. No tak jsme se pak rozhodli udělat ještě krátké hudební vystoupení a přehrát společně s Jaromírem pár písniček, některé vyšly lépe, jiné hůř, ale i tak umocnily tábornickou atmosféru. Okolo desáté jsme pak vyrazili dovnitř do spacáků a následně i do říše snů.

Sobota

Ráno nás přivítalo sluníčko a Twigy s míchanými vajíčky. Oboje jsme zhodnotili velmi kladně a pak se začali připravovat na výlet. Čekala nás trasa směr zámek Lnáře. Náš horský vůdce Pauze našel směrem tam pěknou trasu po lesních cestách, a tak nás nerušily motory aut ani jiných povozů. Sluníčko vyšlo s námi a hřálo nás vlastně celou cestu. Což zanechalo na některých z nás určité stopy.

Tempo pochodu patřilo k volnějším a stihly se i nějaké tradiční hry jako povodeň nebo bomba. K polední jsme pak na jedné louce zvládli i lehký oběd z připraveného balíčku. Před jednou pak naše nožky dorazili do Lnář. Kastelán nám zamluvil prohlídku ve dvě a my tak mohli dát nejdříve točenou zmrzlinu a pak projít zámecké zahrady a užít si i něco zábavy na místním hřišti.

Ve dvě pak následovala prohlídka, která byla pojata zajímavě a dokázala nás udržet v pozornosti po celou její dobu. Sice pan průvodce nechtěl akceptovat, že jsme vodáci, ale pořád říkal, že jsme skauti, ale to byla snad jediná vada na kráse. Jinak patřil jeho výklad k moc pěkným a my mu za to ještě touto cestou moc děkujeme.

Po prohlídce už nezbývalo nic jiného než opět vytvořit dvojice, z nich dlouhého hada a vydat se pochodem směr Kadov. Cesta zpět uběhla v cuku letu a již na šestou naše očka viděla obrys kadovského srubu a za chvíli už nám Twigy servíroval chutnou polévku.

Pak hurá na pár běhacích her ven. Myslím, že indiánské ragby se moc líbilo. No a po něm se již podávala řádná večeře pro zběhlé cestovatele. Tudíž brambory, masíčko, salát a podobně. Nechali jsme naše malé vodáky v klidu vytrávit. Počkali, až se setmí a dali noční hru z nejklasičtějších, volající se svíčkový fotbal.

Potom jsme usoudili, že naše nohy už mají dost. Následoval známý trojboj – vyčistit zuby, vyčůrat, spát. Ten zvládli všichni na jedničku a už za krátko se ozývalo srubem jen lehké oddechování spících dětí.

Neděle

Únava z předešlého dne si vybrala svojí daň, takže se nikomu nechtělo vstávat. Proto jsme byli nuceni vyhlásit budíček, nahnat všechny dolů na libovou sekanou a pak je trochu popohnat, abychom zvládli i nedělní výlet. Ten nebyl tak dlouhý. Směřoval do místních Chanovic na jejich rozhlednu. Kopec, na kterém je měří 608 metrů a naše nožky ho zdolali v 11:00. Následně pak hurá na rozhlednu, spočítat schody, rozhlédnout se do kraje a pak zase zpátky dolů.

Přece jen opět bylo nutné zabalit, uklidit nepořádek všude kolem ať už ve srubu nebo mimo něj. Pak lehké skládání věcí do aut, aby se to vešlo, všechno jak má. No a na závěr poslední pokyn do aut. Nastartovat, jednička, plyn a domů. Ne všem se chtělo, ale nebylo zbytí. Další vodácká akce uběhla jako nic a my se těšíme na ty další.

Sepsal turistický cestovatel po krásách Čech (Hromada lidí)

Klady

Naši vodáci ujdou hravě 15 km. Uklidňující fakt :-)

Skoro nikdo nic nikde nezapomněl.

Pochvala, od pana kastelána jak hodné skauty to máme. :)

Zápory

Víkend je prostě krátký a uteče jako voda, což je škoda.