Jak vodáci jeli do Lucemburska

Lucembursko 10.11. – 14.11.2016

Poslední dobou se stalo tradicí, že vyrážíme za kamarády do všech koutů Evropy. No a kamarádi zase vyrážejí do těch koutů, takže se za nimi dostáváme. Letos se rozhodl opustit svůj rodný kraj Jäger a vydal se do jedné ze zemí Beneluxu, přesně do Lucemburska. Zde v rámci programu Erasmus tráví ještě dnes studijní dny. No a my jsme se rozhodli vydat za ním.

Sešlo se nás šest statečných v první vlně, plus dva stejně stateční, ale s pozdějším příjezdem. Ponechám stranou historii plánovaní termínu, dopravního prostředku a ubytování. Shrnu, že jsme jeli vozem pro sedm lidí, bydleli v hotelu u letiště a vyrazili uprostřed listopadu.

10.11 čtvrtek – výjezd

Je tak nějak po osmé hodině a za naším barákem se sešel zajímavý hlouček lidí. Každý má na zádech krosnu nebo batůžek a postupně cpe své zavazadla do přistaveného auta. Auto je to šedivé, docela velké a plně elektronicky vybavené. Umí nastavit teplotu uvnitř, nemá klasický klíč a v podstatě je výplodem současného moderního hd světa. Budeme na něj spoléhat celý pobyt, tak ho plácáme po kapotě a doufáme, že bude dobře sloužit.

Kluci instalují navigaci, zkouší první jízdní krůčky a pak už usedá Vořech za volant a chvilku jede, aby si ozkoušel řízení. V Horažďovicích ho vystřídá Prdka, která se stane specialistkou na české silnice, když nás bezpečně a v klidu přepraví po dálnici na Plzeň až k hranicím. Ke kormidlu si sedá Vořech a drandíme první desítky kilometrů německé dálnice.

Naše navigace mluví ženským hlasem, ale moc jí neslyšíme. Řekne například, pokračujete 300 km rovně a pak odbočte vpravo. Jinak moc nemluví, spíš přemýšlí a přepočítává. Okolo půl třetí ráno, jdeme s Koudym dopředu. On řídí a já plkám, aby nebyl unavený. Vymýšlím různé veselé historky a fóry a docela i cesta ubíhá. V šest už jsme v Lucembursku, dostáváme se k hotelu a u něj na dvě hodinky necháváme vůz a spíme.

V půl deváté vysíláme Prdku a Vořecha vyřídit věci v hotelu. Máme přijet až déle takže si tam jen necháme věci a na pokoje nás vezmou až potom. Nasedáme do našeho vozu a míříme do centra ke škole, kde nás čeká Jaromír. Vlastně si všímám, že už je pátek.

11.11 pátek – výlety po okolí

Jaromír na nás čeká u komplexu školních budov. Jedná se vlastně o kampus. Jsou tady trochu problémy s parkováním, ale Vořech vše vyřeší tím, že třikrát dokola areál obkrouží. Tím získá přehled a nakonec i místo.

Jaromír přichází. Dostává řízek na uvítanou a plánujeme, kam se podíváme. Padne návrh vydat se do okolí na místní významný hrad a klášter. Nejdříve tedy vyjíždíme směr hrad. Zajímavostí jest, že stačí chvilka nepozornosti a dostáváte se mimo Lucembursko, v podstatě aniž byste chtěli. Naštěstí náš šofér a navigátor situaci zvládají a k hradu dorážíme docela v klidu.

Sluší se říct, že se jednalo o nádherný zachovalý hrad na kopci, s krásným panorama na pohled první. Na pohled druhý šlo o opravenou budovu, která původní nebyla ani omylem, jelikož starou stavbu si rozebrali místní v osmnáctém a devatenáctém století na své baráky.

Přejíždíme do dalšího malého městečka, kde nás čeká klášter, hrad a kostel. Začíná být docela zima a stmívá se, takže bereme všechno trochu svižněji a vracíme se k autu. Rozhodně, ale musíme Jaromírovi poděkovat za tyhle tipy, protože místní architektura i v maloměstském střihu stojí za vidění.

Na hotelu nás ubytují a my dáváme odpočinout bolavým nohám. Ještě se slezeme na poradu u kluků na pokoji, cože to podnikneme zítra. Pokecáme, pojíme a následně jdeme spát. Náročný program, společně s cestou si vybírá svoji daň. Takže na pokoj a šupky do peřin.

12.11 sobota – hlavní město Lucemburska part 1

Nevýhodou velkoměst pro mě jest jejich nekonečnost a tuny lidí všude kolem. Tohle v Lucemburku nenajdete. Město je to sice poměrně větší, má všechno potřebné a nutné, ale přece jen velikostně se spíše blíží například Plzni, a to se dá přežít.

Ráno se kolem deváté scházíme u výtahu a jdeme na městkou. Demokratickým hlasováním jsem vybrán, abych domluvil lístky na mhd. Nelíbí se mi to, ale co můžu dělat. Vysvětluju svojí lámanou němčinou, že chci sedm celodenních lístků a řidič mi s úsměvem odpovídá, že to není nutné, že dnes je autobus zdarma. No snad jsem mu dobře rozuměl. Nasedáme a jedeme do centra.

Míjíme jednu malou kavárnu a v ní si dáváme kávu a drobnou snídani. Nikdo zde není a hraje v ní televize s místním teleshopingem, což nás docela upoutá a plánujeme, že musíme hned zavolat na uvedené číslo a získat palačinkovač, utěrku ve tvaru žáby a podobně:).

Po kávě a kulturním šotu, cupitáme do centra na první památky. Jdeme přes most, mimochodem těch zde mají celou řadu a dostáváme se ke komplexu budov jako je knihovna, soud, archiv a podobně, přes ně pak pokračujeme na hlavní náměstí, kde se koná trh a nachází infocentrum.

Po poledni naše žaludky přepadne hlad. Navštívíme ještě náměstí Jana Palacha, ale pak už by to chtělo něco k snědku, opravdu. Nastává hodinka nejdřív klidného, a pak i trochu hektického hledání potravy. Na poslední chvíli se zadaří a my vcházíme do příjemné restaurace s příjemným číšníkem. Ten se nás ujímá, přináší jídelní lístky a rozmlouvá s námi.

Vybíráme různé druhy hamburgerů a jiné speciality a ochutnáváme i místní pivo. V podniku se nám docela líbí, horší už je to, ale s cenami. Takže žádné rozsedávání a dál za poznáváním města. Přidává se k nám i Klíště se Zdendou co dorazili v noci. Celá grupa pak vydává do místního podzemního vyhlášeného komplexu, který ale jak zjišťujeme má jednu velkou vadu. Je v listopadu zavřený, pěkný pech.

Procházíme staré hradby, a kus historického jádra a zakončujeme v místním supermarketu, abychom nakoupili místní lahůdky domů. Zpátky pak opět jedeme busem a doufáme, že vožení zadarmo platí. Snad platilo. Vystupujeme na hotelu, dáváme společnou studenou večeři a pak alou na kutě.

13.11 neděle – hlavní město Lucemburska part 2

V půl desáté opouštíme pokoje a jdeme k autu. Přejíždíme do centra ke kampusu, kde necháváme auta a jdeme se projít novou moderní čtvrtí. Jsou tu nejnovější budovy a hlavně centra různých politických a světových institucí. Architektura je to moderní a zajímavá, ale pro můj laický rozum někdy těžko uchopitelná. Trasu zakončujeme na starých hradbách a v dělostřelecké pevnosti. Čas běží jako splašený, a tak ještě hurá na místní atrakci v podobně proskleného velkého mostu, který má velký prosklený výtah. Fotíme se, děláme poslední úsměvy do skel a už je čas vyrazit k autům.

Loučíme se s Jägrem, dáváme mu různé dary, ať už konzumního nebo věčného charakteru a pak již Ondřej usedá za volant, dává jedničku, pouští spojku, mačká plyn a Lucemburk mizí a za padesát kilometrů i Lucembursko. Německá dálnice je zpět.

V půlce cesty to vezme Koudy a já ho jdu častovat veselými řečmi dopředu. Zbytek posádky pochrumkává. Vzadu kromě Klausovky, ještě dříme Klíště, které máme oproti cestě tam navíc. Najednou je pondělí.

Pondělí 14.11 – v mraze domů

Někdy mezi třetí a čtvrtou přeskakujeme hranice. Je tma a mrzne, snad i sněžilo. Volant si bere Prdka a jedem. Stromy vypadají jako z mrazíka, všechny jsou bílé. I silnice nese stopy zimy. Prdka si ale neláme hlavu a v klidu vede motorový kočár do cíle.

Po páté hodině jsme doma. Vykládáme vše potřebné a vyrážíme do svých domovů. Někdo jde spát, někdo jde do práce, někdo musí vrátit auto. Náš další vodácký trip je u konce a my máme kopec zážitků. Tak kam příště kamarádi, ptá se vnitřní hlas, kam příště.

Poděkování patří Jaromírovi a Prdce za program, Vořechovi za auto a ubytování, no a řidičům za řízení - bez nich by výlet asi nebyl, takže děkan.

Sepsal navigátor Hromada lidí (to je přezdívka)