Hojsova Stráž 16.11.-19.11.2017
Hojsova Stráž 16.11. – 19.11.2017
V listopadu se náš oddíl rozhodnul podniknout výlet do vzdálených míst k Železné Rudě a navštívit tento kout Šumavy. Chtěli jsme se věnovat hlavně turistice a užít si zdejší vzduch. Kromě toho nás ale čekal sníh a mráz a první opravdové náznaky vlády zimy.
Předně musím předestřít, milý čtenáři, že se mělo jednat o akci dětskou. Plánovali jsme odvoz, ubytování, program, stravu a všechno. Jen jsme si dali podmínku, že z našeho portfolia, které chodí na vodáka, musí jet aspoň deset dětských členů, což nám přišlo jako minimum, když má náš oddíl dětí třicet. A hle různými kombinacemi osudu se nakonec nahlásilo jen sedm kusů, což uznáš milý čtenáři je prostě málo. Akci jsme proto pro děti odpískali a pojali ji jako soustředění vedoucích a instruktorů, kterých se nakonec sešlo 20. Musím přiznat, že jsem byl z účasti a přístupu právě dětských členů velmi zklamaný a zarmoucený, ale jak praví klasik, nenaděláte nic.
16.11 – den odjezdový
Tím pádem se ve čtvrtek sešlo dvacet lidí na místě srazu, naskákalo do aut a vyjelo se směr Hojsova Stráž. Auta jsme měli asi čtyři a narvat do nich všechny věci a tři kytary se ukázalo jako věc hodná někoho, kdo umí ovládat tetris na mistrovské úrovni. Avšak zdařilo se a přes Klatovy naše družina dorazila na místo. Tady už čekal Twigy. Vyrazili jsme dovnitř a prozkoumali příjemné a útulné ubytování. Moc se nám líbilo. Proběhla dražba pokojů, našel se pinpogový stůl a vyndaly různé pochutiny. S Maruškou a Jaromírem jsme pak zkusili přehrát pár písní a kolem půlnoci jsme všichni šli spát, aby síly na druhý den byly dostatečné.
17.11 – den vycházkový – Černé a Čertovo jezero
Počasí panovalo sice chladnější, ale pořád nic nenasvědčovalo tomu, co nás bude čekat. Twigy udělal chutnou snídani a po deváté jsme se sešli venku a vyrazilo se. Začalo se stoupat a hle objevoval se sníh. Napřed trošku, pak větší poprašek a najednou závěj, závěje a pak všude půl metru. No zima už do těchto míst dorazila. Jelikož vodáci patří mezi hravé tipy a sníh k různým lotrovinám vybízel. Došlo na koulovačky, válečky ve sněhu a další bitvy. K poledni jsme dobyli první jezero a dali u něj krátkou pauzu. Následoval poměrně náročný mezijezerní výstup, kdy nás čekalo nejdřív pět set metrů do totálního krpálu, abychom následně po ledu klouzali až přímo k jezeru. Docela nám to dalo zabrat, ale nevadilo to. Po třetí hodině se naše nohy dotkly silnice a vítala nás vesnice Špičák. Zde došlo k rozdělení na dvě skupiny. Jedna trošku zabrala, aby stihla vlak a druhá starší, unavenější a hladovější využila místní restaurace k ochutnání čočkové polévky. Poté využila schopnosti Pauzy, který má kamarády úplně všude a nechala se jeho kamarádem odvést na místo ubytování. Twigy už byl na místě a s pomocí BB a Pájky vytvořil chutnou večeři v podobě mexického masa a placek. Následovala večerní partie Bangu a opět jsme zkoušeli proniknout s Jardou a Máňou do tajů hudebního řemesla. Sváteční den nás opustil a my poté po jednom pomalu opouštěli společenskou místnost do svých postelí.
18.11 – den procházkový – Můstek, Pancíř, Železná Ruda
V sobotu nás program zavedl na okolní vrcholy, kde ležel, a to nás už nepřekvapilo, čerstvý sníh minimálně dvacet čísel. K tomu začal foukat docela prudký vítr a teplota klesla pod nulu. Na chození to nebylo úplně ideální, ale jelikož vodáci jsou pohodáři, dalo se to vydržet. Jen se nesměly dělat dlouhé pauzy kvůli prochladnutí. Bohužel rozhledna na Pancíři byla zavřená, ale za to jsme mohli zhlédnout hasičské požární cvičení a zkoušku místní lanovky, jestli zvládne zimní provoz. Pomalu jsme pak došli až do Železné Rudy, kde tentokrát vznikla pouze jedna polévky chtivá skupina. Bohužel v otevřené útulné hospůdce jí neměli, tak jsme jen svlažili hrdla a šli tentokrát po hromadě na vlak. Ten nás odvezl asi 3 kilometry od ubytování a tak nás čekala ještě lehká túra, než nás přivítal Twigy. Rozdělily se funkce, někdo smažil, někdo loupal, někdo obaloval, někdo krájel a před šestou se mohly servírovat řízky „pár excelance.“ Dali jsme si do nosu, zahráli ještě ping – pong. Únava ze dvou náročných dnů se začala sčítat, takže se jen krátce pohrály Krycí jména a už se nám zavírala očka.
19.11 – den odjezdový – Rumpelův mlýn
Poslední den nedělní už bylo odhodlání většiny vystrčit nos ven velmi malé. Proto jen tři nadšenci vyšli ještě na krátkou túru do bývalého mlýna. Netušili ale, že tři kilometry budou docela dost klesat, aby pak zase cestou zpět pořádně stoupaly. Myslím, že ale mlýn stál za to. Všude už byl sníh i ve vesnici i na okolních polích, taková zimní idylka. Po návratu nadšenců, došlo k balení, uklízení a obědu. Po dvanácté už bylo vše připraveno k cestě domů. Kolona se rozjela, sjela pár výškových metrů a najednou bylo všude zeleno, jakoby jsme byli v jiném filmu. Kolem druhé celá akce skončila rozchodem ve Strakonicích.
Sepsal turistický aktivista Hromada lidí (to je přezdívka)