Tábor Kadov 24.7.-12.8.2017
Kadov 2017 – Mušketýři – 24.7.-12.8.2017
Ještě ani neuschly poslední kapky z lehce propršených posledních dnů a v návratu do reality sepisuji pomalu milý čtenáři tyto řádky. Řádky o vodáckém táboře v roce 2017, který proběhl na Kadově a jehož tematickou linkou byli mušketýři.
Na dubnové poradě jsme vybrali jako téma mušketýry, sladkou Francii a dobu chrabrých mužů a galantních žen. Přihlásilo se úctyhodných 37 statečných k tomu něco vedoucích, a tak se na letošním táboře pohybovalo od 50 do 60 lidiček. A jaké že to bylo? Inu, čtěte …
První týden (rozběh)
V neděli sice ještě nedorazily děti, ale vše pomalu začíná. Je nás tu hrstka dáváme vše do kupy. Přivážíme jídlo do mrazáku, třídíme naše věci a připravujeme kulisy pro třítýdenní divadelní kus. Věšíme vlajky, tvoříme prapory, stavíme děla a došíváme kostýmy. Probíhá rozdělení do družin a přiřazování instruktorů k nim, tisk všech možných dokumentů a další nezbytné věci. Večer se pak jde spát s velkým očekáváním, jaké to letos bude.
V pondělí nabírá autobus špunty a celá banda je vysypána v Kadově. Následuje ubytování a zabydlování a řešení kdo s kým bude trávit táborovou pouť. Přichází čas na nutné čtení o bezpečnosti, na procházku táborem s vysvětlením, co kde je a už taky běží první hra. Je to kouzelník.
Bohužel začíná taky trochu pršet a kapky nejsou příjemné. Plachty stanů ukazují první nedostatky. Nálada je trošku mokrá, ale věříme, že se to zlepší.
Po večeři pak probíhá první dramatická scénka ze života mušketýrů. Její trénovaní je poměrně náročné, ale vyplácí se. Dochází k prvním soubojům a porážce kardinálových gardistů zcela na hlavu.
Poté se odehrává i noční variace na oblíbenou hru motýli. Svítivé proužky pokryly fotbalové hřiště a daly staré hře trochu novější moderní háv. Nesmí se, ale nic přehánět, první den skončil, první noc je tady.
Další den už začíná mušketýrský výcvik. Naši vodáci se musejí naučit jezdit na koni, základy francouzštiny, střílet z muškety a podobně. Bojují s tím zdárně. Za odměnu si mohou odpoledne vyrobit vlastní kordy, které pak hrdě nosí zbytek tábora. Seznamujeme se také s dalšími mušketýry Athosem, Porthosem, Aramisem a d’Artagnanem. Pomocí scénky zjišťujeme, kdo kope za jakou stranu a že za vším bude kardinál.
Středa je dnem sportovním a jedná se o klání ve fotbale, ringu a vybíjené. Bojuje se statečně celý den a přesto se nestihne vše odehrát, takže se musí pokračovat i o den později.
Na pátek je pak připraveno dvojité překvapení. Nejdříve Adélka společně s Drakem vytvoří lezecký park v lese za kuchyní, kde se nachází asi 10 lanových překážek všeho druhu a posléze jdeme odpoledne poměřit síly se sousedním táborem. Vezměme to, ale pěkně po pořádku. Adélka ráno zaměstnala mušketýry několika souboji, jejichž vrchol proběhl právě na lanových překážkách. Využili jsme Adélky školení a znalost práce s lany a lezení si děti užily dosyta.
Odpoledne se pak celý tábor zvedl bojovat s Hřbitováky. Hrál se fotbal a přehazovaná. No moc nám to nešlo, klučičí sekce prohrála všechno, co mohla od malých po velké až po vedoucí. Holkám se dařilo více a vyhrály i fotbalový mač. Po těchto výsledcích jsme se vrátili zpátky do tábořiště k vlastnímu programu. První týden nám proklouzl rychlostí divoké řeky a už bylo na čase připravovat slavnostní táborový oheň.
Tentokrát byla zvolena pyramida, a jelikož se trošku rozbila motorová pila, tak se jednalo o ručně vytvořenou pyramidu, kdy se k řeči dostala ruční pila, sekyra, pot a tvrdá práce. Hezky se pak všechny klády naskládaly na sebe. Bohužel jsme udělali jednu malou chybku, a to v tom, že jsme doprostřed nedali záložní kůl, který by celou dřevěnou stavbu držel pohromadě. Naše chyba byla tvrdě potrestána, neboť celý výtvor se krátce po zapálení zbortil. Táboráku to, ale neubralo na zajímavosti. Rozhodli jsme se tentokrát, že dáme družinám dramatický návod k vytvoření scének. Díky tomu došlo k představení scének s názvem: mušketýr u kadeřníka, mušketýr v supermarketu, mušketýr v sekáči a podobně. Místo dříve realizovaných dvou, tří scének došlo na pět poměrně hezky zvládnutých představení. Mezi výstupy jsme dali i nějakou tu hudbu a náhle se sobota nahnula ke konci. První týden zasvištěl do minulosti a přišla návštěvní neděle.
Druhý týden (zrychlujeme)
Druhá třetina tábora byla nastartována pondělím, kdy měla program Lů, známá též pod jménem Lucka. Připravila si monumentální bitevní den, kdy se stavěly bunkry a bojovalo se v nich a mezi nimi. Mušketýři si dávali do nosu papírovými koulemi co to šlo. Navíc Lucce taky přálo počasí, které ukázalo poměrně slušnou sluneční tvář, která vydržela po celý týden.
Rybník sice dostával zabrat, ale stejně si myslím, že nedám na náš Krčák dopustit. Okolní vodstva jen kvetla, ale náš možná trošku hnědší rybník se držel a poskytoval nám možnost zchlazení. Tu jsme využili během úterka, kdy došlo na celou řadu pěkných vodních her pod vedením Číži. Ta si připravila i docela vtipnou hru s balonky. Škoda jen, že došlo k určitému pomíchání hesel, takže se ne vše úplně vyvedlo. Proběhla i oblíbená pytlíková bitva, kdy po sobě děti házejí sáčky s vodou. Myslím, že tahle hra baví všechny. Má však pár nevýhod. První z nich je poměrně dlouhá příprava, která trvá i několik hodin. Ono než naplníte 200-300 sáčků vodou, zavážete je, donesete je do území, tak to chvilku trvá. Následně se hraje tak dvacet minut a všechno je pryč. Zůstane jen tuna plastu po celém táboře. Zde musím, ale letos pochválit naše mušketýry, že sáčky docela svižně posbírali, za což lehce smekám klobouk.
Tu a tam jsme využili i kotlíky. Nejvíce při hře středeční z dílny dua BB a Pájka. Družiny si hledaly ingredience na polévku, a tu pak společnými silami týmu vařily k obědu. Jak se komu povedla přesně nevím, ale rozhodně všem chutnala, protože na dně hliníkových nádob nezbylo zhola nic.
Ten to den rovněž patřil mušketýrskému kasinu. V ně se proměnil nový srub a naši malí vodáci mohli začít utrácet cenně vydělané královské dukáty. Hrálo se v mnoha disciplínách – karty, kámen, nůžky, papír, ruleta, kostky a další. Vyhrávalo se, prohrávalo. Ruka štěstěny byla opravdu vrtkavá. Kromě mušketýrů se pak v herně objevil i pan král, aby zkusil své štěstí.
Mezitím co vodáci hráli. Probíhala dole v kuchyni a v jídelně akce H. Malí mravenečkové pod vedením Brambory kmitali a pobíhali a připravovali. Na stoly v jídelně dali bílé látky, jako ubrusy. Do sklenic natrhali hezké kytky, jako vázy. Do okolních stěn dali svíčky, jako lustry. Připravilo se taky pěti chodové menu různých dobrot.
Myslím, že když jsme tam pak pod vedením pana krále dorazili i s družinami, kdekdo oněměl úžasem. Přípravný tým si zaslouží deset bodů z deseti a dalších deset navíc. Byla to prostě nádhera. Hostinu režíroval král, hudební doprovod obstarali zástupce z řad mušketýrů a Rochefor. Zpívalo se, hodovalo. Kardinál říkal vtipy, mušketýři dávali hádanky a služebnictvo servírovalo vybrané pochoutky v slané i sladké variantě. Pohodu vyrušilo náhlé odhalení plánované atentátu na krále. Naštěstí včasným zásahem Porthose byl král zachráněn. Athos pak přivedl atentátníka a král se rozhodl dát ho popravit utopením. Následně zábava pokračovala. Pokročilý čas krále i přítomnou královnu zmohl, a tak panovník poděkoval účastníkům a hostinu rozpustil.
I další dny přinášeli celou řadu zážitků a historek. Dan s Drakem si vyzkoušeli jaké je to vést první táborový den. Jaké je to připravit si na něj program, vysvětlit ho dětem a pak si za ním stát, když se něco ne zcela podaří. Přijel se na náš podívat i cestovatel Koudy, který hned přispěl do mlýnku svým programem. Druhý týden, ale zase nabral neodvratně směr konec a bylo jasné, že to nepůjde zastavit. Sobotní program obstarala Motyka (alias Punťa) s Anténou. Zaměstnali mysl našich účastníků nejen prací s mapou, ale nechali je tvořit i roztodivné šperky pro královnu, což byl super nápad. Po obědě pak dorazila šermířská skupina Vendeta, aby ukázala co je pravý mušketýr. Šermíři předvedli suprovou šou, plnou soubojů, vtipu, ale i poučení. Na konci pak nechali naše členy si zbraně potěžkat a vyfotit se s nimi.
Následovala poté drastická hra s názvem Ponožkovaná. Na nápad Antény vznikla suprová gamesa. Každý hráč nastoupí do území bos, musí mít na sobě jeden pár ponožek. V území může chodit jenom po čtyřech. Následně na písknutí je jeho úkolem jakkoliv připravit o pár ponožek ostatní a nepřijít zároveň o ty své. Jaká mela se rozběhla hned po začátku hry bych Vám přál vidět. Ponožkovaná sklidila docela úspěch a do programu si myslím nepochybně v příštích letech zavítá znovu.
Sobotní večer se pak odehrála ještě noční scénka, kde jsme se zase posunuli v ději dál a přijelo do Paříže na návštěvu lord z Anglie. Všeobecně scénky byly opravdu super a chtěl bych tady pochválit mezi řádky Dana jako kardinála, který hrál skoro v každé z nich a textu měl většinou nejvíce, že se to dokázal jednak naučit a jednak svůj part vždy hezky zahrál. Po scénce ještě došlo na noční hru a pak už hurá do hajan. Druhý týden is over.
Glosička: Druhý týden byl taky týdnem přepadů. Došlo hned na dva. První proběhl v úterý a druhý v pátek. Jednou nás přepadli hřbitováci, kterým jsme to pak vrátili. Po druhé došlo na přepad od BAMS, kteří to vlastně vraceli nám :-) za červencovou vyloďovací akci. Oba přepady se v podstatě povedly, dětem se asi i líbily. Takže lehký závan návratu tradice.
Třetí týden (sprintujeme do cíle)
Řecký duch ovládl v pondělí Francii, neboť byla táborová olympiáda. Nejdřív slavnostní nástup, zažehnutí ohně a vlajka s kruhy na horu a už běží první disciplíny. Vrhá se, skáče se, plave se, a tak dál. Všichni jedou jako draci nebo tak nějak a vše běží poměrně hladce. Osobně jsem u toho nebyl, jelikož probíhal průzkum terénu na poklad. Po obědě dojde na přírodovědnou a azimutovou stezku a už se na nás valí úterý. Tento den si vzal pod svá křídla Jaromír. Inu naplánoval si toho hodně, inu docela dost toho i dokázal stihnout od průběhu vojáků střeleckou frontou, po vytváření nejdelšího pásku. Rovněž se taky svým programem snažil vydat i mimo tábor, takže se naši malí mušketýři podívali na kouzelníka, ke křížku u lesa, ke krmelci a na další místa, co to jen šlo. Na konci dne pak byli příjemně unavení, ale den ještě nekončil. Přišla totiž ještě kulturní vložka v podobě dvou vystoupení, které lákaly na další den. Svoje umění totiž předvedli naši mladí (Míra, Honzík, Dan) a představili legendární hit Jožin z Bažin. Holky nechtěly zůstat pozadu a přidaly svou verzi Evy Farné. Možná si říkáš drahý čtenáři, co to, proč to. No vysvětlení je jednoduché i my v Kadově jdeme s dobou, a tak jsme letos pořádali hudebně kulturní soutěž, Tvoje tvář má známý hlas. No a tyhle dvě vlaštovky měly dětem ukázat jak na to. Musím uznat, že laťka se nastavila opravdu vysoko a obě dvě vystoupení stály za to.
Středa nám ukázala poněkud deštivou a chladnou tvář, a když jsme loupali brambory k obědu, přece jen nepanovalo mnoho optimismu. Na druhou stranu nemohli jsme si moc stěžovat, jelikož například Natálka se vrátila ze samotky v rámci třech orlích per a té pršelo celou noc vlastně na hlavu, nám jenom do stanu. Takže jsme před ní museli smeknout a pogratulovat, protože ač promočená měla dobrou náladu a podmínky zkoušky splnila řádně.
Odpoledne pak začaly opravdu probíhat řádné přípravy na večerní šou. Tvořili se kostýmy, malovaly se masky, trénovala se choreografie. Popravdě řečeno přístup soutěžících byl chvályhodný. Po večeři jsme připravili sedící místa, místo pro porotu a další rekvizity a mohlo se začít. Událost to byla opravdu velká a dle mého názoru úspěšná. Fandilo se, tleskalo se, nálada panovala vynikající. Všemu pomohl i výkon naší čtyřčlenné poroty ve složení Brm, Honzík, Anténa a BB. Stálo to prostě za toJ.
Večer pak zatímco děti odpočívaly spánkem, započaly přípravy na hlavní hru konce tábora, tedy na poklad. Do dvou hodin ráno se zalušťovalo, kontrolovalo a připravovalo. No a pak to vypuklo, letos netradičně, místo budíčku první šifra. Ta naše odvážné vodáky informovalo o tom, že musí pomoci královně získat z Anglie přívěsky náhrdelníku. Nejdřív se, ale do té Anglie museli dostat. Využili k tomu motorové plachetnice v kadovském přístavu a pak se již vše rozběhlo. Zmíním jen, že se startovalo z vesnice Záboří a běželo se neznámými hvozdy směr Jindřichovice, Lažánky, Mračov a Vrbno. Celkově trasa měla okolo 14 km a nejlepší se vraceli okolo půl čtvrté odpoledne. Na trase tedy strávili cca. ani ne sedm hodin. Super bylo, že i ti nejhorší se vrátili celkem rozumně, takže nedošlo k situacím z dřívějších let, kdy se dobíhalo za tmy a šera.
Díky tomu se mohl uskutečnit i obřad 3 Orlích per. Tentokrát měl jednoho absolventa, což byla Natálka, která zdárně zvládla mlčet, nejíst a nebýt viděna a navíc se chovala po celý tábor moc pěkně, takže si tuhle čestnou zkoušku jednoduše zasloužila. Kdo viděl její družinu, pochopí, že by si letos zasloužila i malou svatozář (ale jenom malou aby nám nezpychla). Bohužel je už skoro tradicí, že nám na tento obřad konaný v památném kouzelnickém údolí, prší. Ani tentokrát se to bez drobné půl hodinové průtrže neobešlo. Pak však jakoby nám přálo i štěstí a na průběh obřadu již nepršelo. Naty zdárně odříkala svůj slib a stala se tak členkou orlích kamarádů.
Poslední den pak muselo dojít na Giga hry. Opět je trošku postihlo počasí a vytrvalý déšť, ale nebylo to tak strašné a stihli se i nějaké hry venku. Došlo na tyto disciplíny – předávání koštěte, plazení se po lavicích, provlékání klíče, košťovnatý slalom, běh s toaleťákem, přenášení vody ústy, bingo, cesta po krabicích a další. Oba dva týmy, což byly Rakeťáci a Smetáci, se snažily a tak nakonec vyrovnaný stav se rozhodl až večer v rámci divadelního představení u táborového ohně.
Táborák přišel na řadu, ale až večer. Předtím se ještě muselo nadělovat. Takže se dostalo na dorty pro družiny a velmi pěkné ceny pro jednotlivce. Naše kuchařka Brambora přečetla jak, že to dopadlo a představila i své kulinářské umění, kterým zvládla ukuchtit v táborových podmínkách celých sedm dortů, což byl heroický výkon a my za něj tleskáme.
Protože jsme hodní vedoucí, tak po focení jsme našim vodákům narazili sud chutné malinovky a společně s nimi jsme si pak užívali růžové bublinky. Ňam… ňam…
No a pak už nastal večer a táborák. Poslední táborovou noc rozžehnula žlutá koule velkého táboráku, kdy se Pauza a Jaromír opravdu překonali a dali do kupy velký oheň, který nám hezky více jak dvě hodinky svítil nad hlavami. Kapelní sestava začala potit song za songem a jejich popěvky tu a tam přerušila kulturní vložka. Došlo již na zmíněné dvě představení a rovněž i na pasování nových instruktorů, celkově se jednalo o čtyři nové kousky (snad jsem na nikoho nezapomněl). Takže naše instruktorsko-oddílová sekce je zase o trošku početnější.
Tak nám zase ty tři týdny, což je vězte 21 dní, uběhly jako voda. Ani nevíme jak, ani nevíme proč a byl zase konec. Trošku jsme z toho byli smutní, ale pak nám došlo, že za rok pojedeme znova a nálada se nám hned zlepšila. Doufáme, že to bude pravda. Doufáme, že stejně jako to baví, nás to bude bavit i naše členy a že v roce 2018 se nám to povede minimálně stejně dobře jako letos. Tak za rok čtenáři, vodáci a příznivci zase ahooojjj!!!
No musíme sem něco sdělit, aby byla možnost zlepšení anebo držení navyklých způsobů…
Plusy
Suprové chování dětí. Chování starších, versus mladších bylo suprové a vesměs vzorové
Plnění vlnek
Scénky k ohni
Show tvoje tvář má známý hlas
Přístup ke hrám
Mínusy
Propršené giga hry
Nepořádek v lipkách
Všeobecně schopnost během jednoho dne zahltit tábor vrstvou papírků
Děkovačka, bývá to na závěr různých akci, kdy se ve stoji aplauduje účinkujícím, takže jdeme na to, vztyk a tleskat :-). No a komu?
Brm, případně Adélce – za správu kuchyně a vaření, stejně tak za milé slovo a případnou radu
Pauzovi – za roli fyzického muže, který umí dělat dřevo, opravit sušák nebo postavit lavičku
Drakovi – za roli pracanta na poli mimo programových věcí – uklizení skládků a dalších věcí
Danovi – za brilantní paměť a účast vlastně skoro ve všech scénkách, většinou nejdelší text
Zdravotnímu týmu – že táhl za jeden provaz, že si práci hezky rozložil, a tak se nestresoval jako dřív
No a samo sebou i všem ostatním, kteří přiložili ruku k dílu na prázdninovém putování s názvem Kadov 2017.
Sepsal Porthos alias Hromada lidí (to je přezdívka)