Voda-Otava 5.7-8.72017
Voda - Otava 5.-8.7. 2017
Padnul návrh, že jako každoroční tradiční vodu zvolíme Otavu. Padnul rovněž návrh, že nemá smysl zkoušet léty provařený úsek Sušice – Strakonice, ale že by stálo za to udělat krok ještě dál a to směrem na Putim, Písek a Zvíkov. Nakonec se sice ukázalo, že do Zvíkova samozřejmě nepojedeme neb tam smí jenom parníky a že dle mnohého sýčkování kamarádů, starších vodáků a dalších lidiček se bude jednat o úsek volejovitý. Přesto se odvážná parta 26 lidí řízena neúnavným hospodářem Pauzou vydala prodloužený to červencový výlet tuto trasu zkusit. Jaké to bylo, nastíní následující řádky.
5.8. Vyplouváme Strakonice - Čejetice
Sraz jsme stanovili pro vedoucí na 9:00. Scházíme se u naší klubovny a vyhazujeme ven stany, vařiče, pádla, vesty, konve a další. Je toho docela dost. Naši dva řidiči lehce mrmlají. Vejdeme se? Začínají chodit děti. Nosí velké tašky, batohy, spacáky. Začínáme to cpát do auta a docela se daří. Nakonec sice kluci úplně nevidí do zrcátek, ale úkol naplněn na sto padesát procent. Vozová kolona odjíždí a než se vrátí, podaří se nám snést lodě a rozdělit posádky. Snažili jsme se, aby si každý vodu co nejvíce užil, a tak nerozlučné kamarádské dvojice zůstaly zachovány.
Doráží řidiči a my odrážíme lodě od břehu. Karavana lodí neohroženě vyplouvá a hned se jí staví do cesty první jez. Ten musíme přenést, nejde jinak, neboť je opravdu nebezpečný. Pak už je to, ale poměrně dobré. U Křemelky přidali kobercovou šlajsnu, což kvitujeme a plujeme dál. Probíhají tu větší, tu menší vodní bitvy. Nálada i počasí panuje skvělé.
Vystupujeme ve Slaníku a dáváme krátkou přestávku. Na místním jezu mi praskla lavička, což se ukázalo jako velmi netaktické neboť sedět na kraji lodě pro mě znamenalo spousty vypadnutí v pozdějších minutách, hodinách a dnechJ.
Dorážíme do Štěkně, kde jez opět sjíždíme a už jsme skoro u cíle. Za otáčkou se objeví Čejetice a zde už nám Pauza vymyslel ubytování. Pěkná obecní louka, kde v budoucnu asi bude kemp, se nám stala útočištěm. Stavíme stany, některé jsou i zbrusu nové a zabydlujeme se.
Posléze následuje útok na dřevo a pak útok na špekáčky, které podávané s chlebem jsou k večeři. Co se týká chleba, namluvilo se toho o něm na vodě docela dost. Chudák hospodář totiž kvůli práci musel do krámu až večer a zjistil tak, že sehnat jednotné pečivo pro cca. 26 lidí je okolo sedmé až osmé nemožné. Proto musel volit kombinaci chleba klasického, grilovacího, pšeničného a podobně. Nemyslím si, ale že to bylo na škodu a došlo tak aspoň k rozšíření obzorů.
Poté došlo k fotbalovému klání. Na místním hřišti naběhly dvě bandy aktivních vodáků. Běhalo se, skákalo se, padalo se. Prostě nasazení jako blázen. Nakonec rozhodla krásná střela od Lů, s kterou nikdo ani autorka nepočítal.
Pot, prach, špínu a další jsme pak smyli v řece. Po usušení jsme s Maruškou vytáhli kytary a jali se pozdravit vycházející měsíc hudebními čísly. Docela se nám dařilo a vytvořil se nám jakýsi spacákový fanclub, který jsme okolo jedenácté zahnali spát. První noc na vodě byla za námi.
6.8. Krátký úsek hrdinsky pojatý :-), Čejetice – Putim
Ráno nás přivítalo sluníčko. Otlačené tváře se začaly mihotavě potácet ze stanů. Koudy začal pomalu kuchtit. Sice to nebylo nějaké převratné dílo, ale dal dohromady čaj a párky, což se na vodě vždy hodí. Ještě byla samo sebou možnost dát si buřty, ale nikdo o ně extra nejevil zájem. Párky, ale přišly vhod a daly nám energii na další cestu.
Po snídani došlo na akci balení a uklízení. Vždycky žasnu jak během ani ne dvanácti hodin dokážeme pokrýt plochu kempování souvislou vrstvou věcí, papírků a dalších blbostí :-). I tentokrát se nám to povedlo, a tak než se zabalili stany, sesbíraly odpadky a další uběhla minimálně hodina.
Auta přejela a než se vrátila, dorazil odněkud z ničeho nic Vořech. Připravený už byla na vodu. Pojízdná obsluha se vrátila a už se mohly krátce před polednem dávat lodě na vodu. Jelikož nás bylo 26, tak dvě lodě pluly po třech námořnících, abychom se vešli.
Následovala tradiční výměna vodních útoků a bitev. Sluníčko nás opět potěšilo pekelným horkem, a tak neustálé vodní ataky byly vítány neb přehřívání nemá nikdo rád :-).
Zastavili jsme v Kestřanech na občerstvení. U takové milé paní, která si udělala na své zahradě malý stánek. Nabízí zde občerstvení, ale i třeba klobásy a párky. Je až s podivem s jakou energií všechno zvládá. Během naší zastávky se zde zastavilo a střetlo nespočet vodáků a paní v klidu všechny obsloužila a nezapomněla se usmívat a mít dobrou náladu. Z toho by si jiné kempy mohly brát příklad.
Den pokračoval a nastal hlad. Bylo třeba se naobědvat a nasvačit. Byla vybrána nádherná louka, která sice měla horší přístup, co se týká výstupu. Poskytla ale posekaný trávník a příjemně strávené po poledne. Začala kolovat paštika, rajčata a chvilka napětí, chleba. Žaludky neváhaly a baštily co to dá.
S čím jsme letos trošku bojovaly byl čas. Běžel totiž jako splašený. Ani tentokrát to nebylo jiné. Koukáme na hodiny a už jsou čtyři. Takže dorazit poslední paštiku a vyrazit. Čekalo nás ještě pár jezů, chvilková koupačka a už nás vítal kemp na soutoku Otavy a Blanice.
Tradiční kolečko pokračovalo. Vyskákalo se z lodí, stavěly se stany, vařilo se jídlo. Tentokrát se podávalo rizoto s hráškem, kukuřicí, párkem a konzervou, k tomu kyselé okurky, no prostě pecka. Po umytí nádobí pak došlo ke sportovnímu klání. Tentokrát došlo na basseball. Musím přiznat, že jsem vzal jinou pálku, než jsme zvyklý, a tak odpaly nebyly tak dobré. Přesto jsme si zahráli a opět došlo na koupačku.
Po ní jsme dali s Maruškou pár písniček a večer se hezky zakončil.
7.7. Déšť, bahno, jez, Putim – Vrcovice
Ráno okolo páté hodiny mě probudil déšť. Spali jsme venku, a tak to nebylo nic příjemného. Naskákali jsme do stanů, kde ještě bylo volno a právě v čas. Přišla přece jen docela úderná průtrž, vody bylo docela dost. Na druhou stranu se jednalo o příjemné osvěžení. Po půl deváté přestalo a náš tábor se probudil k životu. Došlo zase k lehkému vaření čaje a podávání teplé sekané. Tentokrát Pauza sehnal i rohlíky, takže jídlo šlo opravdu na dračku.
Kvůli dešti se nám balení protáhlo a tak kluci přejížděli auty až těsně před polednem. Než se vrátili hodiny byly dvanáct. Naskákali jsme do lodí a vyrazili. Čekal nás poměrně nepříjemný úsek před Pískem. Šlo o moc hezký úsek, co se týká přírody, ale o dost horší úsek co se týká průtoku vody. Všude totiž byl tzv. volej. Prostě to neteklo a muselo se pádlem hrábnout do vody, a to pořádně.
Naštěstí nám masitá strava dala dost sil, takže všechny posádky úkol zvládly a dosáhli poměrně brzy prvního píseckého jezu. Ten se mohl dokonce sjet, takže to bylo pěkně po vodácké. Na místním Ostrově, možná se říká Ostrovci, jsme si pak dali oběd, netuše, že horší věci teprve přijdou.
První věc vznikla tak trochu nevině. Naši dva mistři Zdena s Danem se cvakli. Jelikož to bylo před jezem tak byla všude hloubka. Muselo se ke břehu, ale zde bylo docela bahno :-). Loď se podařilo otočit, ale kluci strašně smrděli. No a co čert nechtěl při nástupu do lodi vypadla i moje maličkost. No nebylo to voňavý příběh ani zážitek.
Následující jez byl docela pakárna, ale šel spustit, což bylo fajn. Co přišlo potom, ale považuji za písecký omyl. Následující jez možná propust totiž byla v opravě. Jasně to se může stát. Nechápu, ale situaci pod jezem. Nějaký trouba tam nechal naházet spousty kamenů, které jednak znemožňují sjezd, jednak jsou nepříjemné i při průchodu pod jezem. Prostě naprosto nepřátelské a nepříjemné vůči vodákům a myslím, že by to chtělo trošku zapracovat na přístupu.
No nakonec se nám vše podařilo zvládnout a pádlovalo se dál. Čekalo nás ještě jedno zastavení. Pak jeden jez a jeden vodní jazyk a už tu byly Vrchovice s jejich kempem. Ten má zajímavý přístup do poměrně ostrých schodů, po nichž jsme vytáhly všech našich 12 lodiček.
Začal zase balicí mumraj a pak rychle vyházet věci z lodí, odvázat provázky a další neboť za chvíli se přiřítil odvoz lodí. Naházeli jsme plavidla, pádla a vesty a jedno z aut vyrazilo s loďmi do Strakonic. Tam jsme je vrátili do loděnice a jeli zase zpět. Blížila se půl desátá.
Podařilo se nám stihnout, akorát večeři jelikož brambory ne a ne vařit. Takže jsme si všichni vychutnali uzené a brambor a pak znaveni poměrně náročným pádlovacím dnem šli zalehnout. Večer se přehnala lehká větrná a vodní smršť, ale nás odpočívajících ve stanech to nemohlo rozhodit.
8.7. Pěškování na vodě a domů, Vrcovice-Písek-Strakonice
Byla sobota, den poslední. Všechno proběhlo tak nějak naposled. Nejdřív poslední vstávání, pak poslední čištění zubů, poslední snídaně (mimochodem výtečná polévka tzv. Koudyho jarní). Následovalo poslední balení. Opět se zdánlivě nekonečná kopice věcí musela nasoukat do dvou malých aut. No a opět se to klukům nečekaně povedlo.
Pak došlo k vytvoření balíčků na svačinu a mohlo se vyrazit. Čekalo nás pěší putování směr Písek. Šlo se okolo řeky po prašné cestě. Sluníčko hřálo akorát a my si mohli pískat.
Teď už to možná můžu prozradit, ale v Písku jsme měli plán. Chtěli jsme našim členům udělat radost a vzít je po přece jen vodní stravě na nějaké například smažené jídlo. Bohužel sobotní Písek nebyl přívětivý skupině 26 osob, takže si nebylo kam sednout. Vzali jsme proto naší bandu aspoň na zmrzlinu, a to točenou a moc dobrou :-).
Čas nás zase neúprosně doběhl, takže přesun na vlak a osobákem a pak rychlíkem hurá domů. Na vlakovém nádraží už čekaly batohy. Tudíž se museli správně přiřadit batohy k dětem a Otava 2017 se pomalu stala minulostí.
Na konci snad jen pár úklon starým vodáckým kloboukem
Pauzovi za zařizování jídla a kempů
Koudymu za kulinářské dovednosti
Prdce za řízení v nutné situace :-)
Sepsal neskutečně často vypadávající vodák z lodě Hromada lidí (to je přezdívka)