Turnaj ve Wastelandech 10.12.2017

Turnaj ve WTS 10. 12. 2017 (nová sada Vládce osudu)

Nemožné se stává a tak ať už nikdo nevěřil, netušil a nejspíš mnohý i zapomněl, v roce 2017 vyšla oficiálně nová sada karetní hry Wastelands. Píši oficiálně, protože mezitím skupiny nadšenců tu a tam vlastní silou dokázali z maďarštiny přeložit a vydat nějaká rozšíření neoficiálně (řeč je například o Temném měsíci nebo Stříbrném úsvitu). Tentokrát vše ale vyšlo s plno parádou, takže zase krabičky, tvrdé nikoliv kopírované kartičky. S kamarády máme už řadu let takovou zimní tradici, že jeden den propadneme zpět v čase, vyndáme staré karty a dáme turnaj. Hrajeme různé formáty, schází se nás okolo osmi. No a vyjití nové sady bylo skvělou příležitostí vše trochu ozvláštnit. Takže, sehnali jsme pro každého tři boostry a jeden starter a druhou adventní neděli se osm nadšenců sešlo bojovat :-)

Okolo deváté byli všichni na místě v klubovně. Číža vyndal karty a posvátně jsme je skládali na stůl. Následně si každý odebral svůj podíl a začala hodinka až dvě ticha a výkřiků. Ten umí tohle, jéé a tenhle tohle. Teda tohle je silný. Hele, hele tady je nový bůh. Musím předestřít, že vlastně nikdo o nové sadě nic moc nevěděl, takže překvapení byla opravdu velká. Listovalo se v pravidlech, debatovalo se, k čemu asi slouží co, a tak podobně. Nechtěli jsme se nějak omezovat při skládání balíčků, takže počet barev nebyl omezen a minimální počet karet jsme stanovili na 45. Vznikaly zajímavé konstrukce, ale že by někdo přišel s něčím zázračným ohledně smrtelného komba, tak to se říct nedalo. Všichni hráli bojovníky, samozřejmě osobnosti s podtypem vládce osudu šli rovněž na dračku, no a tu a tam se objevil i generál. Samozřejmě jde o to, aby člověk mohl mít balíček založený na něčem, musel by vyměnit karty tak, aby měl vícero exemplářů od klíčových karet. Takhle vznikly spíše balíčky s bojovníky, tu a tam s nějakým mini kombem.

Co se týče samotné sady. Tak si dovolím krátké zamyšlení nostalgika. První věcí, která udeří do očí je totální síla nových karet oproti starším edicím. Prostě to co tehdy uměla potvora za šest, tak to teď vyvoláte za dva kouzelné body. Příšery mají i docela velké útoky, takže ubrat soupeři deset životů za kolo není problém. Na druhou stranu přitvrdilo i zabíjení, které se zbavuje karet ze stolu za dva, za jedna, takže není problém čistit bojiště. Hra má díky těmto věcem rychlejší spád a je určitě akčnější. Pamatuji si doby, kdy dvoje plné hradby na sebe koukaly, a nic se nemohlo dít. Co mi trošku chybělo mezi kartami, bylo více léčení, ale možná jsme měli jen smůlu na otevřené karty. Postavy generálů mohou docela dost ovlivnit hru, pokud se kolem nich postaví strategie. Co jsme zjistili záhy, že díky levným cenám, poměrně často dojdou karty na ruce a rovněž i když jsou karty levnější, tak kouzelných bodů není nikdy dost a pokud si je zdvojnásobíte, tak výhoda je opravdu velká. Na druhou stranu přibylo docela dost nových pojmů. Různé žetony síly, života a další, což musím říct, dělalo spíš potíže a zdržovalo hledáním v pravidlech a jasným definováním. Jde ale samozřejmě o věc zvyku.

No dost plkání. Sehráli jsme po sestavení balíčků pár kol a dle získaných bodů pak utvořili pořadí. Vskutku zde ale nešlo ani o body, ani o pořadí, ale o nostalgii a chuť si Wastelands zahrát, dobrodružství prozkoumat novou sadu a podobně. Proto jsme ani nějak o turnaji nehlásili oficiálně. Za prvé jsme parta kamarádů a nevím, jestli by případným zájemcům nevadilo, že jsme si dali během turnaje například pauzu na pizzu, popíjela se káva, jedlo cukroví a zároveň se i hojně diskutovalo o pravidlech, ale i jiných věcech. Pokud se na něco přišlo, tak se klidně vracelo zpátky. Pokud jsme se nedopídili správného řešení, tak jsme si vymysleli vlastní. Prostě hrálo se na pohodu, což pokud si pamatuji oficiální turnaje, nebývalo úplně pravidlem a hlavně v pokročilejších fázích klání panovalo lehké napětí.  

Popíšu teď, jak vypadaly jednotlivé hry, které jsem měl tu čest sehrát. Nebudu vypisovat přesné názvy karet, pokud si na ně nevzpomenu, ale vždycky se je budu snažit přiblížit popisem toho, co uměly.

1. kolo – Ferry – 3/ +2

Inu první hra dosud neosahané sady pro oba dva. No a hned jsme zjistili jak je rychlá a jak taky záleží pořád i na kusu toho štěstí. Začínal jsem. Za jedna šel do hry anděl. Fanda nic za jedna neměl, takže předal kolo. Já dal druhou potvoru a následně mu sebral peníze kartou za nula, která ničí tři kouzelné body. No prostě nic moc kamarádského. Ve svém kole jsem přidal další potvoru a bohužel pro Ferryho měl tu samou kartu ještě jednou. Takže když jsem dostal kolo, bylo už vlastně skoro hotovo. Přidal jsem ještě nějakého bijce a bylo hotovo. Druhá hra už byla vyrovnanější a stůl se zaplnil příšerkami. Na Ferrym se mi líbí, že do sebe docela řežeme hlava nehlava, takže docházelo k častým výměnám příšer, kdy pak zbité odcházely na hřbitov. Nakonec mi výhodu získala karta perpetum mobile, kdy jsem přes ni nabral docela dost karet a díky tomu měl stále co cpát do hry, takže jsem i druhou partii rozhodl pro sebe.

2. kolo – Míra – 6/ +4

Tady jsme začali v poklidu. Jedna potvora, druhá potvora, zabít a uklidit. Míra měl v rozbalování štěstí na dobré žluté kusy co jsem neznal, takže mi s nimi kosil moje potvůrky. Já zase využil od limetkového boha kartičku láva, která dorazila hned dvakrát a díky barevnosti balíčků, vždy efektivně uklidila stůl. Podařilo se mi pak do hry nastrkat pár osobností s podtypem vládce osudu a přes ně nalíznout nějaké karty navíc. Míra dojel trošku na to, že mu právě došly karty, protože jinak to byla vyrovnaná výměna. Navíc jsem přes funkci plynutí na jedné mé kartě dvakrát dobral šest životů. Jak není nutné házet flintu do žita, ukázala druhá hra. V ní měl Míra navrch a jen díky právě lávě a uzdravování jsem se držel, ale ne a ne hru nějak zvrátit na svou stranu a získat výhodu. Přesto se mi dařilo držet čistý stůl a tu a tam ho sjet. Na ruce jsem hezky nabral lítačky a podpůrná kouzla. Míra mě sjel na dva životy a s dvěma bojovníky na hradbách a asi deseti životy mi předal kolo. No a já nabral peníze, přes Kraťase i něco ušetřil, sundal Mírovi dva bijce, dal na hradby svoje a metamorfózou je vylepšil. Útok za dvanáct a druhá výhra v zápase.

3. kolo – Koudy – 9/ +6

Co byla bomba, že v každé hře se objevila nějaká karta, kterou jsem neznal. Na jednu stranu to byla bomba, ale taky dost nepříjemnost pokud šlo o nějaký majstrštyk. To se povedlo třeba Koudymu na mě při třetím kole, kdy už to vypadalo, že ho mám rychle na lopatce, ale on hodil fialové kouzlo, že si najde kartu se slovem cíl, našel si červené zabíjení cílová karta z edice je zničená a svůj stav smrti oddálil o něco dál. Přibližně to bylo asi o dvě kola :-). Druhá hra pak patřila k tomu nejrychlejšímu, co jsme stihli a v pátém kole hlásilo Koudyho životní konto nulu. Zajímavé bylo, že ač v balíku byli dva Kraťasové, tak mi vždy přišli, ať Koudy míchal, jak chtěl. No a proti takové výhodě se bojuje dost těžko.

4. kolo – Vořech – 9/+4

Inu muselo to přijít, a tak došlo na klání s Vořechem. Zase přišly na stůl nepoznané karty a zase mě spíš štvaly. První z nich byla ta, co dělala žeton štíra, který totálně zacpal hradby. Další věcí, která mě dostávala, byla věc z pravidel na stránce 19, což jsem do té doby nevěděl, že vládci osudy mohou za komponenty dostávat 1/1. Docela to pak ty malé osobnosti nakopává, neříkám, že hodně, ale hodí se tu a tam si zvýšit odolnost. Bojovali jsme docela dost statečně, ale nakonec jsem byl dvakrát přetlačen. Došlo trošku k mírné nevýhodě toho, že jsme dovolili všechny barvy. Prostě to, že každý měl balíček podobný a trošku záleželo co přijde. Proti Ferrymu to prostě dorazilo super, proti Vořechovi bohužel ne. Tím ale nesnižuji přemýšlivé schopnosti Ondřeje, jelikož dokázal ovládnout všechny, až na jednu remízu, svoje klání, a tak to bude asi spíš v něm, než ve štěstí :-).

5. kolo – Číža – 9/ +2

Tady jsem se těšil na zajímavou hru. Bohužel jsem hned na začátku pocítil vlastní medicínu, kdy mi Číža sebral peníze a začal šikovat útok. K tomu měl od žluté i další karty, co mu přidávaly peníze, což dokázal dobře využít. Snažil jsem se bránit přesile, postavil jsem plamenometnou věž, ale i ta se dočkala zboření. Navíc ve hře začaly lítat žetony života a dělat pěkné nepříjemnosti, ať už svým výkladem tak i pak svojí funkcí. Přes srdnatou obranu různých osobností a následně i vyložením mazlíčka, který má imunitu na karty od R, jsem postupně odečítal svoje života, až z toho nakonec byla nula. V druhé se scénář opakoval, až na to, že Čížovi dorazila žlutá osobnost, co kosila docela statečně karty ze zálohy a já sice opět postavil věž, ale nedokázal jsem ofenzivu udržet a následně jsem byl dostřílen bez přímého boje.

Další zápasy jsem sice získal, ale jen kontumačně, takže už jsem si nezahrál. Jelikož Smajla musel domů a Petr do práce. Dali jsme ještě pár her s Ferrym ze srandy, než se dohrály všechny zápasy. Musím říct, že dle ohlasů nás klání bavila. Díky rychlejší hře jsme vydrželi s pozorností po všechny kola. Lehká nevýhoda byly hodně podobné balíčky, ale to byla i naše chyba díky nastaveným pravidlům bez omezení barev. Třeba vymyslíme příště nějakou mutaci, aby došlo k zachování větší pestrosti.

Jinak ale patří těm, co dokázali dotáhnout vydání do cíle, poděkování a rovněž smeknutí klobouku za jejich snahu. Taky je nutné jim popřát hodně zdaru, ať se vydávání daří a hra prodává. Nás nostalgiky asi k nějaké návštěvě turnaje nezlákají, ale na druhou stranu pokud přijde další sada, tak nejspíš pár balíčků z ní půjde i do Strakonice, vždyť jen přes třicet jich bylo potřeba teď. :-)

Celý turnaj skončil někdy po půl páté. Umístění na prvních pozicích bylo Vořech, Číža, já, Míra, Ferry, Koudy, Petr, Smajla.  Příjemná neděle se stala minulostí. Poklidili jsme klubovnu, zhasli a vydali se domů. Začalo sněžit, takže vánoční Wasty proběhly jak se sluší a patří.

Sepsal nadšený sběratel nově reinkarnovaných deskových her Hromada lidí (to je přezdívka)