Libínské Sedlo 8.-11.5.2014
zápis čtyřicátý čtvrtý ....
8.-11. 5. Prachatice, Libínské Sedlo
Bývá již v podstatě klasikou, že se náš oddíl vydává každoročně někam na delší výlet. Někdy se jedná o daleké zájezdy do Národních parků, jindy zase bližší putování ke známým rybníkům. Letos vyšla taková varianta mezi, kdy naše kroky zamířily do vcelku blízkých Prachatic, přesněji malé vesničky v blízkosti s označením Libínské Sedlo, inu proč ne. Celou šou jsme pojali značně turisticky. Automobily jsme nechali doma a zkusili využít spíše vlaků a autobusů, navíc všichni se museli sbalit do jedné krosny a tu si donést až na ubytování.
Čtvrtek
Právě sbalení, vhodná krosna, dobrý výběr oblečení a další spíše praktické věci se nakonec ukázaly jako vcelku problematické. Došlo totiž k tomu, že nám naši malí členové vyrazili s obyčejnými školními batohy, spacáky měly v igelitce a podobně. Nic proti zvolenému stylu balení, avšak došlo k tomu, co se muselo stát.
Cesta na Libínské Sedlo měřila okolo čtyř kilometrů. Již v polovině trasy se začaly trhat uši igelitových tašek, popruhy školních batohů praskaly nebo se minimálně zdařile zařezávaly do ramen jejich nosičů, špatně zavěšené karimatky vypadávaly a podobně. Nelze se divit našim špuntům, že jim prostě pomalu docházely síly a vyjít až na vrchol je stálo silné odhodlání. Ke cti jim ale slouží, že se jim to všem podařilo a musím před nimi smeknout svůj turistický klobouk, protože to opravdu nebylo i díky popsaným skutečnostem jednoduché. Povedlo se však a my se dostali na ubytování.
Jednalo se o budovu bývalé školy, dnes přestavěnou na turistickou ubytovnu. Obsahující několik pokojů, prostornou kuchyň a velkou společenskou místnost. Tady byl náš hlavní stan během celé akce.
Proběhlo vybalení potřebných maličkostí, krátká svačinka a hurá na první výlet. Vyrazili jsme na místní rozhlednu Libín, ale především do lanového parku. Čekal nás opravdu adrenalinový zážitek. Dostali jsme každý sedák, helmu a krátkou instruktáž a už nás milé instruktorky hnali na první lanové překážky. Těch tu byla celá řada a každý si zde našel svou oblíbenou, ale také i neoblíbenouJ. Kromě klasického lezení, tu byla i možnost se svézt volnou jízdou mezi stromy, což většina z nás kladně kvitovala.
Po lezecké dvouhodinovce následoval ještě letmý výstup přímo na rozhlednu Libín a pěkný výhled do krajiny šumavské. Původně panovaly obavy o ty, co mají strach z výšek, avšak po lanovém dovádění se jakákoliv panika vytratila a všichni tak na betonovou rozhlednu vystoupali.
Pomalu skončil první den. Večer se ještě konalo pořádání opečených buřtů na ohni a následná hudební produkce se zpěvníkem, ale bez kytary. Zde se sluší pochválit všechny, kdo přidali svůj hlas do celkového sboru a umožnili nám tak úžasný kulturní zážitek.
Pátek
Noc jsme u brány do Šumavy (tak se říká totiž Prachaticím) přežili bez úhony a tak po vydatné snídani nebyl problém vydat se na další výlet. Tentokrát nás čekaly nejdříve Prachatice a poté po přejezdu vlakem pěší túra z vesničky Chroboly. Počasí vcelku přálo, sice pár mraků kroužilo po obloze, ale brzy je rozfoukal vítr, a tak nám nic nebránilo pomalu nabírat kilometry na počitadle.
Nejdřív tedy Prachatice, milé město s krásným náměstím a řadou novověkých a středověkých domů. Zde nás čekaly dvě muzea. Jedno obsahovalo sbírky a expozice k dějinám regionu a druhé nás zavedlo do světa loutek a pohádek. Domnívám se, že ani jedno nezklamalo a odnesli jsme si tak celou řadu nových zážitků.
Pak již nebylo na co čekat a hurá na vláček. Po krátké cestě železným ořem, započala cesta v prošlapaných botách. Pomalu, ale o to s větším nadšením se celá naše parta vydala stezkami Šumavy. Občas sice přišel nějaký ten kopec a orosilo se nám čelo únavou, ale čerstvý vzduch a svačina od Twigyho úžasně regenerovaly, takže se podařilo celý úsek ujít a dokonce i v rekordním čase.
Večeři pak připravily starší členky oddílu, pracovně zvané „puberty“. Jejich přístup k celé akci, pomoc a ochota patřily po celý výlet pro mě k příjemným překvapením a těším se za rok na spolupráci na druhé straně barikády.
Začal nám taky hokejový světový šampionát, a tak večerní program byl jasný. Nakonec to naši skouleli se Slováky vcelku dobře a v prodloužení jsme si zařvali vítězně gól. Kdo mohl tušit, že to je pro celý šampionát skoro poslední šance :).
Sobota
Další den a tentokrát celodenní túra v plánu směr zřícenina hradu Hus. Přijel i Ema s rodinou, tedy Natálkou, které je cca 5 let a Vilíkem, jenž se ještě má to právo vozit se v kočárku a samozřejmě Bohunkou. Mělo jít o asi 20 kilometrovou trasu po udržovaných stezkách.
Celé se to začalo komplikovat hned ze začátku. Tu vodní potok, tu jemný močál, tu žádná cesta. Pak se zase zablesklo na lepší časy. Cesta se zpevnila, ubylo strmých úseků. Vše nám, ale vynahradil přímo hrad Hus. Strmé skály, uzoučká cestička, no jednoduše vhodné vyloženě pro kočárky. My jsme však ostřílení vodáci a dokážeme si poradit. Takže Koudy a já jsme vzali kočár, Ema Vilíka, Bohunka zavazadla a hravě jsme vše zvládli. Mimochodem Natálka šla vepředu s našima pubertama a vůbec po rodičích ani nevzdechla a hravě ušla celou trasu bez fňuknutí nosem a mrknutí oka.
Cesta zpátky se nesla v podobném duchu přírodních úkazů. Občas silnice, občas polní cesta, jindy rybník, sjezdovka, kamení a tak dál. Návrat v odpoledních hodinách, chlazené nápoje a nohy nahoru byly nutným odpočinkem k regeneraci.
Večer pak proběhl krátký závěrečný oheň, opět se zpěvem. No někdo se musí naučit na tu kytaru, že by Maruška?
Neděle
Balíme, snídáme, balíme, uklízíme, vytíráme, zametáme, balíme, svačíme, uklízíme…
A pak vyrážíme opět s plnou polní směr nádraží Prachatice. Jelikož zásoby děti snědly, tak měly krosny lehké, navíc cesta z kopce, takže snad jen deštivé počasí mohlo trochu vadit. Na druhou stranu, ale pršelo jen tento den, navíc jen chvilku, takže si na počasí nelze stěžovat.
Vlak dorazil po třetí do Strakonic, všechno osazenstvo vystoupilo a dravá zvěř byla předána rodičům v pořádku, snad jen trochu unavená, avšak s mnoha zážitky, které se v městě jen tak nedostanou a za to si myslím něco s námi podniknout určitě stojí.
Turista z šumavských hor Hromada lidí(to je přezdívka) sepsal tento text v klidu a rád.
Každá akce je má, tak proč ne tato:
Plusy:
Skvělá parta dětí, které se chovaly až na výjimky naprosto bombasticky a pomáhaly, kde to šlo.
Super počasí, neb pršelo všude, jen ne nad námi.
Twigyho výborný jídelníček.
Mínusy
Všechno negativní je k něčemu pozitivní. Menší počet osazenstva zúčastněných vedoucích, umožnil zjistit co, že to za šikovné filuty máme v oddíle, takže to snad ani není mínus.
Vybavení a zabalení výbavy. Na druhou stranu chybami se člověk učí. Příště doporučujeme konzultovat zvolení batohu, případně si vhodnou krosnu někde půjčit a opravdu se řídit instrukcí, že se vše má vejít do jednoho batohu.