O korouhev rytíře Koce 10.-12.10. 2014
zápis čtyřicátý sedmý ...
O korouhev rytíře Koce 10.-12. 10. 2014
Kdesi v jedné z vísek nedaleko Strakonic žil byl na svém panství hrdinný rytíř Koc a jednou za rok si k sobě zval ušlechtilé družiny z širého kraje, aby je uvítal, pohostil a popovídal si s nimi. Vrtkavá náhoda tomu chtěla, že se při těchto setkání vždy něco semlelo, co narušilo jeho průběh a donutilo jednotlivé pozvané družiny prokazovat odvahu, nasazení a statečnost při pomoci hrdinnému rytíři. Ta družina, jež prokázala odvahu největší, si pak mohla odnést jeho památnou korouhev, jako odznak jeho největší přízně. Nejinak tomu bylo i letos.
O korouhev rytíře Koce je víkendová hra, kterou pořádá již pěknou řádku let oddíl Střelka Čestice. Náš oddíl se účastnil poprvé za to, ale ve velmi hojném počtu. Nebudeš tomu věřit milý čtenáři, ale sjelo se nás celých 33. Mohla za to i podpora naší odnože z Vacova, kde Adélka s Jaromírem mají svůj oddíl a odkud nám na pomoc přišlo celých osm kusů.
Pátek
Příjezd jsme zorganizovali auty. Okolo šesté hodiny večerní pak vyrazila naše kolona směr škola Česitce. Zde se nám dostalo milého uvítání a k pobývání jsme obdrželi dvě třídy. Zcela náhodně se naše dítka rozdělili na holky a kluky a takto obsadili ubytovací prostory. Vytvořili jsme čtyři družiny, po dvou do každé kategorie, jejich jména byly Křečci, Medůzy, Morčata a Želvy.
Krátce po příjezdu následoval odchod na blízký zámek, kde nás měl přivítat samotný pan rytíř Koc. Tak se také stalo a všechny týmy (kromě nás se akce účastnily např. Husot a dále pak oddíly z Vodňan nebo Českých Budějovic), se seřadily na nádvoří zámku, aby si vyslechly přivítání slavného pána. Ten začal z vesela, potěšen nejspíše také tím, že jeho syn Janek má kladný vztah k cizím jazykům, neboť se učil právě francouzsky. Náhle však došlo k nemilé události. Přímo během hodiny byl malý Janek unesen bandou neznámých zlodějů.
Inu náhoda tomu chtěla, že právě na nádvoří pobývaly všechny družiny, a tak nebylo pro Koce nic jednoduššího než je požádat o pomoc a tím zahájit noční orientační hru po Česticích a okolí. Každý tým obdržel mapu s 17 body, které měl navštívit a hledat na ně odpovědi do přiloženého formuláře. Kromě toho také měl bedlivě a především pečlivě na jednotlivých místech hledat i možné indicie, kdo že byl tak opovážlivý a vztáhl ruku na syna pana Koce.
Družina, kterou jsem měl na starosti Medůzy, patřila do kategorie mladších, si hned vzala pokyny ke hře a jala se študovat mapu. Brzy si vybrala první bod a vyrazila k němu. Nutno podotknout, že věkový průměr našeho týmu se blížil cca. k 9 letům, a tak nějaké zázračné orientační schopnosti nebylo možné očekávat. Přesto jsme se i ostatními našimi vedoucími rozhodli, že necháme družinu konat samostatně a své rady si necháme jen pro případ ohrožení jejich zdraví.
Pája, kterého si ostatní zvolili jako navigátora, držel mapu nejspíš poprvé v životě. Trošku sice bloudil, ale po tom, co se podařilo najít první bod, se chytnul a již vše řídil s rozvahou zkušeného lodivoda. Za což zde musíme smeknout klobouk. Medůzy zvládli do časového limitu navštívit míst pět, což nebylo málo. Na druhou stranu, ale prošvihly časový limit a obdržely nějaké ty mínusové bodíky.
V porovnání s dalšími našimi družinami si ale vedly vcelku zdařile. Vždyť myslím, že Želvy zvládly najít body pouze tři a podobně. Celkově nám tato orientační hra ukázala, že na mapě musíme v oddíle zapracovat, jinak se nám naši malí vodáci jednou skutečně opravdu ztratí. Na druhou stranu je nutné vyzdvihnout, že si celou noční hru řídily naše družiny opravdu sami, a bylo na nich kam půjdou a jak. Zásah v podobě pomoci z hůry stran vedoucích se nekonal, nebylo také třeba. Zásada, že plavat se naučíte nejlépe, pokud Vás znenadání hodí do vody, platila u nás stoprocentně.
Po hře pak již následovalo klasické čištění zubů, rozbití ležení a sladký spánek, který započal přibližně okolo půl jedenácté. Nás vedoucí ještě čekala porada, takže jsme se do spacáků dostali o trošku déle. První den dobrodružného putování skončil a my čekali, co přinese ten následující.
Sobota
Okolo sedmé hodiny, vlastně s prvními záblesky dne se probudili první z našeho oddílu a již nedopustili, aby snad mohl ještě někdo zamouřiti oka. Vydali jsme se s Vořechem pro rohlíky do místního krámu a pak připravili našim rytířům hojnou snídani. Po ní pak přišel nástup na fotbalovém hřišti.
V dopoledním programu došlo nejdříve ke střeleckému víceboji. Jednoduše a jasně jednotlivé družiny obcházely různá stanoviště, kde plnily rozličné úkoly, které měly společné to, že trénovaly především správnou mušku účastníků. Střílelo se ze vzduchovky, z kuše. Pálilo se fotbalovým míčem, baseballovou pálkou nebo ringo kroužkem a podobně.
Po víceboji došlo ke hře zvané v literatuře skoro odborné „blokáda.“ Z hlediska legendy a příběhu víkendu šlo o to, že Janka syna pana Koce, unesl zrádný pád z nedalekých Němčic. Ten ho kdesi ukryl. O tom, kam věděl jistý tajemný vyzvědač. Ten však své informace předal jenom za úplatu a na ní si právě musely družiny vydělat ve zmiňované hře. Ta probíhala tak, že jednotlivé týmy přenášely lístečky se zbožím, různé hodnoty, mezi čtyřmi přístavy. Jejich počínání však bránili loupeživí lapkové, těm se bylo třeba vyhnout. Hrálo se v krásném prostředí čestické Kalvárie, jež je umístěna v hlubokých lesích. Možností k plížení a maskování byl tedy dostatek a týmy pašovaly o 106.
Po tak fyzicky náročných výkonech musel přijít zasloužený odpočinek a doplnění energie v podobě oběda. Ten následoval ve škole a uvařil ho moc šikovný pan kuchař, který se volal pokud jsem dobře odposlouchal Matěj. Žaludky se zaplnily chutnou čínskou směsí s rýží.
Na polední klid nebylo času ani pomyšlení. Celý program se hrnul dál. Čekalo nás turnajové rytířské klání a především výprava do Němčic a záchrana Janka. Zde došlo k rozdělení podle kategorií na mladší a starší. Přičemž vždy jedna půlka byla na turnajích a druhá prováděla záchranu a pak si role vyměnily.
Jak již z vyprávěn víte, Janka unesl pás Němčic a místo, kde nebohého mladíka držel, věděla pouze spojka, která však byla velmi úplatná. Za ní se vydaly družiny s obnosy vydělanými při dopolední hře. Nalezly jí na místním zámku, odkud je pak poslala k nedaleké kapličce u lesní cesty. Tam se Janek skutečně nalézal, ale s ním i černá družina bojovníků, kterou musely společně všechny týmy najednou přemoci. Když se jim to podařilo, z ničeho nic se objevil rytíř Koc, zajásal a znovu se shledal se svým synkem.
Při záchraně Janka se rozpoutala monumentální koulová bitva. Na jedné straně přibližně dvacet vedoucích, na straně druhé vždy členové celé kategorie, tedy přibližně 50 dětí. Všichni vyzbrojeni papírovými koulemi a chráněny štíty. Myslím, že tento moment patřil k jednomu z vrcholů víkendu.
V souběžném turnajovém klání proti sobě nastoupily vždy dvě družiny. Každá z nich obsadila půlku hřiště. Každý tým měl štíty a papírové koule. Na zapískání začal lítý boj týmu, proti týmu. Kdo byl zasažen, vypadnul. Hrálo se pavoukovým systémem, a tak bohužel naše týmy povětšinou po prvním zápasu vypadly, ale nevadí, máme cenné zkušenosti pro příště.
Pomalu se nám sobota překulila k večeru, a tak následovala večeře v podobě guláše s chlebem. Po ní pak pokračoval program dále. Družiny čekala cesta na zámek za rytířem Kocem a dokonce i panem králem. Zde jim král a i rytíř poděkovali za pomoc a věrné služby a dokonce sám král povstal a svým mečem je pasoval na rytíře.
Závěr dne pak patřil turnaji ve vybice, opět rozdělený dle kategorií. Docházelo k lítým bojům a obdivuhodným sportovním výkonům. Nutno zde ocenit všechny, i když vyhrát mohl jenom jeden. Na závěr pak došlo k bitvě všech proti všem, čímž se den naplnil ke konci a mohlo se jíti spát. Uléhalo se něco po desáté hodině, přičemž vedoucí opět čekala krátká porada. Po ní se pak i oni mohli vydat k zaslouženému odpočinku.
Neděle
Poklidný spánek narušil drnčivý zvuk vibrací Koudyho telefonu okolo sedmé hodiny. Opět jsme skočili pro rohlíky a posléze nakrmili dravou zvěř. Potom došlo k neméně oblíbené činnosti, tedy uklízení. Každou třidu jsme vysmýčili a poté vytřeli. Děti pak vyrazily ven k dalšímu programu a my ještě zmákli schody, chodbu a záchody.
Dopolední program patřil různým disciplínám týkajících se rytířských dovedností. Došlo na odpalování míčku štítem, na běh v dřevácích, na průběh ostřelovaným územím, na hod holínkou a další veselé soutěže. Krátce po polední pak celé klání skončilo a došlo ke zpracování výsledků.
Během pauzy jsme lehce posvačili výtečný vacovský chleba s paštikou a salámem. Pak již přiběhl pan Koc se svými družiníky a sdělil nám, jak celá akce dopadla.
Výsledky ponechme statistikům. Důležité je se zúčastnit a hlavně si pořádně zahrát a celé si to užít a to se nám podle mě povedlo. Tudíž jsme mohli býti spokojení.
Následoval již jen odjezd motorovými vozy zpět do Strakonic. No a další víkendová akce a první letošního školního roku byla za námi.
Shrnutí v podobě plusů a mínusů (jedná se spíše o různé body k zamyšlení a nejsou myšleny nějak zle)
Mínusy (začněme s nimi neb se má končit kladně)
Chování 2 našich dětských členů, jména ponechme stranou, ale to co prováděli celý víkend, bylo prostě úděsné. Zvážíme, zde je ještě někam někdy vezmeme.
Sobotní dopolední hra s názvem blokáda. Ne, že by hra nebyla dobrá, ale přeci jen měla pár mušek(způsobených mnoha faktory), které se sešly, a tak celkové její vyznění nedopadlo úplně nejlépe.
Plusy
Vynikající a pestrý program, za který děkujeme organizátorům, tedy Střelce
Suprové počasí, skoro jak na objednávku
Výtečný oběd a večeře z dílny místního kuchaře, ňam
Uvidíme, jestli dorazíme v roce dalším, o plánu práce se diskutuje vždy až o prázdninách, ale jinak hodnotíme celou akci více než pozitivně a v Česticích, přesněji na panství rytíře Koce, se nám líbilo a rádi se tam někdy vrátíme.
Sepsalo blahoslavené páže, které jako jedno z mála ve středověku umí psát všemi osmi, avšak neuznává gramatické kategorie Hromada lidí (to je přezdívka).